Den nultý - 11.4.2025
Tento den se sešla kompletní výprava na letišti v Málaze, letadlo mělo jen drobnou sekeru, takže ve 21:15 jsme byli všichni pohromadě. Večeře poněkud pozdní byla o to výživnější a už o půlnoci celý dům spal.
Za poznámku krom vyzdvižení cestovní vyspělosti posádky strojí snad jen to, že cestou do kopců jsme potkali lišku.
Den první - 12.4.2025
Ráno vyspáváme, tedy někteří, neb půlnoční večeře byla vysilující. A navíc venku krásných 5st a déšť poměrně silný nelákají zrovna k procházkám. Nějak jsme si neuvědomili, že ten domek je v 960 mnm, takže tu může být poněkud chladněji. Ale ty obrovské lány olivovníků naznačují, že častěji je tu teplo.
Po obědě (kuře na paprice s rýží, polévka hrachový krém) vyrážíme na El Torcal, takové skalní město s krásnými vyhlídkami. Navíc si starší z výpravy pamatují, že tu volně běhají kozorožci, s nimiž se před 10 lety kamarádil Night. No, tak dopadlo to jako vždycky, když s babičkou jdeme na vyhlídky. Popisovat to nelze, pro přiblížerní snad stačí odhad, že mléko vůkol se rozlévající nebylo asi plnotučné, spíš bezlaktózové a ředěné, ale neprůhledné. A z kozorožců jsme viděli jen bobky.
Z El Torcal jsme se přesunuli do Antequery, vylezli na alcazabu, prošli katedrálu (je poněkud vyprázdněna, jen v ní leží část inventáře průvodu Božího těla) a prošli jsme město aspoň trochu. Autem jsme se přesunuli k dolmenům, abychom si předvedli i pravěk, zde se Vilíkovi povedlo něco snímků, neb standardní mačkač spouští hlídal Yodu. No a poté se výprava rozdělila na 3 díly - Fany a já jsme šli na nákup, Jindra hlídala psa a Vilík lovil letáky nebo cokoli, čím bychom si pomohli v zapalování krbu. Že krb je spásonosný vynález, už asi vědí o pražáci.
Večeře studená, dala by se nazvat šunkovou orgií. Jen teda jsme sežrali maso, které jsem plánoval na 3 dny, no, nemám dobrý odhad. A baget taky mnoho nezbylo, pravda, první zmizla už v autě.
Večer zapalujeme svíčku za prababičku Fischerovou, o jejímž skonu nás Václav informoval.
Něco fotek je zde
Den druhý - 13.4.2025
Ne, že bychom vstávali nějak brzy, ale mládež byla nemilosrdně buzena. Kupříkladu Vilík vypadal, že spí ještě po sprše. Ale v autě už naprosto profesionálně plnil služby navigátora, neb Jindra s Yodou zůstali doma na protest proti diskriminační politice vedení alhambry, když nepovolují vstup našim čtyřnohým přátelům.
Tříhodinový pochod Alhambrou byl vyčerpávající, lidu zde bylo mnoho a všichni stáli vždy tam, kde chtěl fotit Vilík. No a nebo já, teda. NA místě je podotknout, že jsme nevynechali žádný záhyb, vstupné jsme amortizovali kompletně. Překvapilo nás, na kolika stanovištích jsme museli tahat vstupenky a občanky (Fanča ne, tvářila se jako pětiletá a oni jí to žrali). Těžko odhadnout, nakolik byla mládež intelektuálně a esteticky saturována, ale tvářili se spokojeně a několikrát vyjádřili i zvýšené nadšení. Jen teda zhruba v padesáté místrnosti plné filigránsky zpracovaného alabastru Vilík prohlásil že již nevidí podstatně nové vzory. V alcazábě nám Fanča sdělila, že už má hlad a všechno je na jedno kopyto. Přesvědčili jsme ji ještě na několik málo výhledů na katedrálu a Albaicín a už jsme pelášili hledat občerstvovnu. Navrhoval jsem leccos, ale protože babička našla pizzerii a přesně ji pojmenovala, bylo jasné, že nás Fanča do jiného zařízení nepustí. 2 pizzy a jedna porce lassaní splnily úkol na jednotku a pak už jedeme zpět. Pravda, cestou se stavujeme v Loje v Lidlu pro 2 citrony, ale mají zavřeno, neb jest neděle.
K večeři vepřové medailonky s bramborem, kuřecí nudlová polévka. Pak již jen čumění do naprostého vyčerpání.
Poměrně hodně fotek zde, nemohl jsem se udržet...
Den třetí - 14.4.2025
Dneska to nebylo moc složitý. Věděli jsme, kam jedeme, dokonce jsme i parkoviště předplatili raději, byť to bylo nutné na celý den... JEli jsme do Sevilly, juknout na největší gotický chrám světa. I když časovka byla na 12:05, měli jsme co dělat, neb vstávání je fakt opruz. Navíc jsem museli vzít benzín a čůrat a prostě to bylo složitý. Parkoviště naštěstí znala navigace, ne ale mapy.cz. Nebylo to snadné a bez chyb, ale zvládli jsme to tak, že Mc' Oběd byl ještě před vstupem do svatyně. A to jsme ještě Yodu s Jindrou nechali v parku, Yoda měl hysterák, že gotiku nesnáší.
Prohlídku jsme zahájili výstupem na Girlandu, Vilík ocenil, že tam nemají schody. Fotograf neocenil, že tam mají husté pletivo. Ale kouat na to město nebylo ošklivé.
Pak už jsme bloumali chrámem, očumovali to či ono, ale je evidentní, že gotika není ani pražákům blízká, navíc asi jim trochu vadil ten naodiv dávaný přepych místních pokladů. Ale je to krásný, ať si říkají co chtějí.
Venku jsme Fanče spravili náladu tím, že tam byl Starbuck. Pak už jen chvilka napětí, jak v tom obrrovském parku najít JIndru s Yodou, ale nebylo to složitý, žádnej park není pro Yodu dost velkej.
Finále pak proběhlo zhruba 150 km daleko - viděli jsme plameňáky! A tím by v podstatě mohla výprava skončit.
Dnes jsou fotky rozděleny dle autorů - moje zde a Jindřiny zde.
Den čtvrtý - 15.4.2025
Ráno se spí, už to asi bylo potřeba, neb i Fanča vstávala po 10. Dnes měla být kultura spoejna spíše s fyzickou aktivitou, děti s Jindrou měly projít Caminito del Rey, pes a já jsme zatím měli najít hrad Boparto, což se nám teda nepovedlo. Ale pohledy na okolní kopce byly náramné a kdyby nefoukalo, dalo by se tam dost dlouho vydržet. Takto i Yoda se opatrně držel pána, to je zcela neběžné.
Hlavní část výpravy prošla Caminito s evidentním nadšením, Fanča překonala nedůvěru k výškám a houpavým mostkům, to lze prohlásit za veliký pokrok. Vilík cestou obdržel dvě pozitivní zprávy o výsledcích testů jakýchsi a málem jej pro poskakování vyloučili ze stezníku.
Jako třešinka na dortu pak působil objev Fuente de los Cien Canos, 100 chrličů vody, takový neběžný pramínek. A zde nás rovněž chytlo krupobití, takže zážitek to byl zcela komplexní.
K večeři kolínka s rajskou a hovězím poctivých 5 porcí zmizelo. A v 9 večer obě holátka prohlásila, že dnes vůbec ale vůbec nejedla. Takže výprava se skutečně vydařila.
Večerka dnes brzká, ráno se vyjíždí za tmy.
Něco fotek zde, již jsem nerozděloval autory, protože jsem línej. Navíc doplněny vejškrabky z mobilu...
Den pátý - 16.4.2025
Tentokrát se ráno nespalo, protože potřebujeme být včas na lanovce v Gibraltaru. Kdyby byly navigace přehlednější, mohli bychom tam být i dřív, než jsme ve skutečnosti byli, ovšem náš šofér prostě nezvládá ty obrázky správně číst. Přes hranici jsme překročili bez ETY, úplně v klidu, i když teda si nechali pasy předložit a stáhnout okénka. Legrace největší ale nastala až při výjezdu, kdy si nás španělský policista zastavil, nechal si stáhnout okno u Vilíka a zahlaholil: "Ahoj! Jak se maš?" a propustil nás. Vilík správně reagoval pozdravem.
Většina výpravy zdolala skálu, opice, jeskyně a tak (no, těžký to neměli, neb lanovka jezdila) menšina pak na EuroPointu přenášela data na web a modlila se (a stále se ještě modlí), že to bylo za gibraltarský tarif a ne marocký, jak vyhrožoval O2. Poznáme na vyúčtování.
Na výjezdu jsme zvládli nakoupit pytlíky McDonalda, parkoviště plné, tak jsme si to vezli na pláž. Jediný skutečně smočený člen výpravy aspoň po kotníky byla Fanča, Vilík se aspoň zul. Fanču jsme museli tahat lanem, tak za trest hodila do vody fusekli.
Při stoupání do našich hor nad Málagou jsme se ještě stavili na vyhlídce - miradoru - a viděli spousty koz. No a pak taky pěkný výhled, to zase jo.
K večeři svíčková, zaprášilo se, nezbylo nic. Naštěstí k druhé večeři byla bagetka s oblohou, tak jsme šli spinkat s plným bříškem.
Pár fotek je zde.
Den šestý - 17.4.2025
Poslední den s kulturně historickým zaměřením, na zítřek už mají slíbeno flákání se. Samozřejmě s výhradou, že sliby se někdy nedodrží.
Dnes jsme vyrazili relativně nedaleko - do Córdoby. Cílem nebylo město samo, vždyť dokonce hraje až druhou ligu, ale chtěli jsme vidět kdysi největší mešitu, dnes proniknutou křesťanskou katedrálou. Časovky byly koupeny, dnes dokonce střídáme u Yody, všichni si vychutnáme ten mimořádný estetický zážitek, Yoda teda ne.
Lidí opět jak máku, vlastně si neumím představit, jak to vypadá, když je sezóna. Skupiny turistů se sluchadly a jedním omikrofonovaným velitelem jsou naprosto všude, jen teda neposlouchají výklad, ale fotí se s Yodou. Teda ne uvnitř mešity, s Yodou jsme to riskli jen do pomerančové zahrady a nebyl zdaleka jediným psem tady. Samozřejmě protože tu jsem já, tak mikáb byl v lešení, jak jinak. A v katedrále bylo asi 150 lidí a nechtěli se hýbat. Ale zdálo se mi, že naše posádka viděla vše podstatné a dokonce estetiku místa ocenili. Tak snad to nebylo marné.
Oběd tradičně v McD, jen Vilík změnil objednávku a k BigMac menu si dal kuřecí kousky, včera to udělal obráceně.
Zpět jsme se trochu motali místními siničkami, jimž občas i asfalt chyběl, ale bylo potřeba se ještě trochu pokochat krajem. Je pravda, že tolik olivových hektarů už asi nikdy nikde neuvidíme.
Slavnostní krupicová kaše pak utvořila podklad k poslední noci zde, mezi kopci.
Pár fotek z dneška je zde.
Den sedmý - 18.4.2025
Alespoň jeden člen výpravy spal 12 hodin. Když jsme ho v 10:30 budili, vypadal, že možná stihne snídani, ale stihnul jen oběd. Po obědě jsme objevovali kozí stezku k moři, zatáčky Vilík vydržel, krajina velmi moc krásná. I když teda přemíra olivových hájů je trochu nudná.
V moři brouzdala především Fnača, nakonec fotky to osvědčují. Ale i Vilík smočil kotník. No a pak jsme přes zřícený hrad jednu vyhlídku dojeli zpět, večeři uvařili, věci zabalili a na letiště odjeli. Zde se ukázalo, že spěch je špatný rádce, pobyli jsme hoďku ve Starbucku, neb Vilík si nevšiml, že za rohem je BurgerKing.
No, a je konec.
Pár fotek z dneška zde.