Budu stručný, ani vlastně moc není co psát. Sotva lezu, protože jsem to nějak přehnal s blbnutím, vlastně už ve středu, kdy jsme se konečně vystrkali do lesíka (jak nemáme chrudoše, tak se prostě někam nemůže, to je furt cvičák, paneláky, nic pěknýho) a tam sníh! Moc jsem si to užíval a panička to říkala už dopředu - ty nebudeš chodit, hošku. Nechodím, no, protože dneska jsem to dorazil, když jsme se Středočechy šli na smrkové větávky. No musel jsem jim ukázat náš les a jak se v něm dá blbnout, oni to v tom svým křivoklácku neznají, tam nejspíš žádný lesy nejsou. A tak to zase vypadá na vodítkové pochody mezi paneláky. No jak já k tomu přijdu? Naštěstí vyballili gag a ten mi skoro vždycky udělá dobře. No a navíc babička přinesla mikulášský perník a ten mi taky vždycky udělá dobře. Tak si držím drápky, že budu brzy zase fit a aspoň občas mě z vodítka pustěj. Nebo se hult budu muse vodkousnout.
Psáno 6.12.2025

Opět týden úplně nadarmo. Protože do půjčeného yarise je zakázán vstup mazlíků (trochu jsem se urazil), a protože panička dbá na literu zákona, tak jsme seděli doma. No, dvakrát jsme to porušili, panička jela se zavřenýma očima a tím pádem jsme se dostali jak nad lom, tak jsme i obešli kus "našeho" lesa. Byl jsem dokonce i puštěn z vodidla, za což jsem se paničce odměnil kulháním a pajdáním, než to rozchodím. To jsme odkoukal od páníka a oběma nám to perfektně jde. Teď ještě od něj potřebuju převzít ty hluboký řezný rány, co si dělá v garáži, když "vyřezává". To vám je krve dycky! Kdybych tohle uměl, panička bude jistě přešťastná.
Nejlepší cestu jsme podnikli dnes, neb včera odpoledne přivezli nového chrudoše a do něj nemám zákaz. Vyjeli jsme na Výpřež a udělali objevitelskou trasu na ještědské straně. Moc se mi to líbilo, jen teda před jeleny mě zase poutaly. Jak já teda jako mám dělat tu družbu, když jsem furt upoutanej, to nevím. Každopádně teď musím spát, na takový dlouhý tůry nejsem v posledních týdnech trénovanej.
Psáno 12.12.2025

Ty krátký dny se mi fakt nelíběj. Ne, že bych nerad spal, umím prospat klidně 15 hodin, ale ne furt teda. A teď to vypadá, že skoro nemá smysl vstávat. Ať jdeme ven ráno nebo poo, je tma, často kombinovaná ještě s mlhou, podle toho taky ty fotky vypadaj. A do toho si ještě panička zablokovala záda, takže je obzvlášť citlivá na mou práci s vodítkem. Já ji teda nenutím, klidně můžu lítat bez něj, ale ona by si tu procházku bez vodítka vůbec neužila.
Bez vodítka a beze mne si vyrazili na speciální výpravu do Marienthalu, to jim jen tak nezapomenu. Kláštery jsou moje oblíbená lokace a oni mě nechají doma.
Musím ale přiznat, že v pátek večer jsme šli spolu na temnou výpravu páníkovi naproti, když se vracel z jakéhosi pracovního mýdanu. Všude fakt tma děsně hluboká a potkávali jsme úplně divný lidi, přiznmám se, že mi to nedělalo dobře. Takže když jsme konečně potkali páníka, tak jsem ho ani nepoznal! Teda ne, že by vypadal nějak podstatně jinak, ale já se tak soustředil na to, že musím vypadat jako odvážnej pes... Tak jsem jim pak předvedl takovej tanec na vodítku, že maj vyškubaný končetiny oba. A ještě jsem se jim dneska pomstil, sklidil jsem jim růžičkovou kapustu, aby s tím už neměli žádnou práci... Jen teda nechápu, proč mě nechválili teda.
'Psáno 20.12.2025

Začít musím nedělní Smědavou. Měl to být takový tradiční pochod po Pauliho stezce, ale mě se stala taková věc, že jsem 3x zdrhnul a trošíčku trýskal. Ve finále jsem si spletl nějakou paní s někým a běžel jsem ho vítat, nedbaje volání mých lidí. Paní se vůbec nevykolejila, ale já ji neznal, tak jsemji obkroužil a pelášil zpět. No a pak jsem 2 dny chodil po třech. Nemusím tu vysvětlovat, kolik řečí okolo toho panička vedla, možná místy stále vede. Každopádně pak už jsme chodili na kratinké procházky vodítkové, což je teda dost nuda, ale je pravda, že jsem našel nohy. Bloumali jsme párkrát po našem lese, obešli jsme Žulák a se Středočechy jsme bloumali nad lomem. Prostě klasický důchodcovský vycházky, vodítkovej ukázněnej psík. Takhle si teda tu figuru nevypracuju.
Jedinou drobnou výjimkou byla procházka po Betlémských skalách, tradičně na Štědrý den. O to lépe se nám čekalo na Ježíška, ten nás zavalil kvantem škatulí, ale jak se pak ukázalo, značnou část si odvezli Pražáci, Středočeši a nám toho zas tak moc nezbylo. Naštěstí v lednici jo a desátky mi dávaj, takže já jsme víceméně spokojenej. Taky mi dávali poměrně dobrý bobule abych nebyl nervózní, ale byly jen dobrý, jinak neúčinný. Ale kdoby nebyl nervózní, když třeba dneska jsem tu měl 12 lidí na krku?
Teď fakt musím hodně spát, ty svátky jsou děsně náročný, mám deficit už poctivě 50%.
Psáno 27.12.2025