Jsem pekelně unaven, asi jarní únava. Furt bych spal, a klidně i dvakrát. Ale oni mě nenechají. Páník si milostivě vypadnul na dva dny a místo toho, abych já mohl chrupat, byl jsme paničkou vyháněn! Normálka otevřela dveře a hnala mě ven! Do tý sloty, samý slunce, modrý nebe, teplo venku skoro jak venvnitř a ona mě tam žene! Ještě že se páník vrátil a snad nastane klid.
Jen jeden výlet v týdnu byl trochu zajímavější - byli jsme na Černé Nise, ve čtvrtek. Jinak jsme prováděli courání po "našem" lese, houby už se sbírají jen do foťáku, protože panička je prohlásila za přemrzlé a tedy nekvalitní. Celkově si myslím, že to dost fláká a přemrznutím ohovořuje svou nechuť se s tím vláčet a pak to čistit a vůbec všelojak zpracovávat. Ale to není moje věc, já sbírám především klacky a s nimi se klackuju. Trochu jsem přibral a hned je řečí (kdyby raději koukali na sebe). ale je pravda, že se mi tam nějak míň chce utíkat, vlastně mě ten les až tolik nezajímá, dyk já to všecko tady vlastně znám a už není, co nového bych objevil. A tak s nimi teda chodím, asi hlavně aby se sami nebíli. Páník je trochu nešťastnej, protože rád lovil moje rozšklebený ksichty, ale mě se prostě nechce. Asi se chystám na zimu, buduju si zásoby, čili bude krutá tuhá dlouhá studená zima. Tak se taky chystejte.
Psáno 8.11.2025

Občas mi dojde zvěst, že si furt stěžuju na svý lidi. Není to pravda, stěžuju si mnohem míň, než bych mohl. Kupříkladu že oni si lámou čekuládu ke kafi a mě nedají, a když tak jen malý kousek, na to jsme si ještě nestěžoval a mohl bych. Protože jaká asi tak je kvalita vědeckých studií, dokládajících škodlivost čekulády pro dogu, aha? Určitě to nebude nic moc. Stejně tak bych si mohl stěžovat, jak pomalu páník krájí moje oblíbené zelí, které mi míchá k obědu s nějakým masíkem, patlá se s tím jako by to byla nějaká dřina čico, a já mám pak louži pod hubínou. Ale nestěžuju si, trpně nesu svůj osud špatně umístěného psíka, vím, že někdo jiný, třeba mí bratři, se díky tomu mají lépe, určitě dostávají hnedle celou hlávku a nemusí čekat na krájení, čekuládu jistě dostávají i s tím šustivoučkým obalem, který by se tak rozkošně mohl na kousíčky naporcovat, zatímco oni by s tím hlučným luxem brázdili jiné místnosti. Moje oběť není marná, vím to, neboť zatímco já musím dělat doprovod svým bloudivým lidem i na ten Dračák, tak šťastnější dogáci podřimují před krbem, určitě to tak mají, nebo na gaučíčku polehávají. A zatímco já se cvičím v jizerské navigaci hledaje Kuličku, oni se zádíčky na radiátoru trénují na zimu. Aje já to rád pro ně udělám, projdu náš les a nastavím svým málo schopným lidem to příslovečné zrcadlo. Snad jim to dojde a zastydí se. Držte palce.
PSáno 15.11.2025

Pamatuju už lepší týdny, ale já toho obecně pamatuju už děsně moc. Tentokrát jsme začli velmi dobře, neb přijeli Středočeši poznávat severní kraje a to my jsme na to fakt dobří. Tak jsme je vyvedli na Kuličku, oni to neznají a my si to před týdnem nacvičili, takže na nás vrhali závistivé pohledy nedouků.
Jak se ovšem dalo čekat, tím vlastně pozitivní zážitky pro celý týden skončily, snad až na dnešek. Dnes totiž panička celé dopoledne hlídala někde otevřené dveře, zatímco my doma s páníkem naopak všechny dveře, okna a všemožné škvíry ucpávali, neboť se nám sem hrne pěkná zima. Páník sice tvrdí, že má to teplený čerpadlo seštelovaný, ale já myslím, že ho přecvičil na ledničku. Ovšem už i on pod šesti vrstvami oděvů, usoudil, že se něco musí stát, a zatím teda mě nepouští ven, aby se nevětralo. Naštěstí k obědu dorazila panička a odpoledne jsme šli ven honit zlatou hodinku. Nic jsme nechytili, ale prošli jsme se aspoň trochu, doma ovšem nikdo neucpával škvíry a je to znát. I když už se umím dobře nalepit na radiátor, furt mám místa, kam mi táhne.
Jinak v týdnu snad pro tu zimu snad pro páníkovi věčné zájezdy jsme mnoho ven nechodili, nakonec je to patrné z velmi útlého alba. Dokonce jednou jme vyměnili les za procházku Ruprechticemi, naštěstí jsme žádného psíka nepotkali, to byzas byl škandál. A tak místo radostného očekávání Vánoc klepeme kosu.
Psáno 22.11.2025

A je to ložený, skončila éra dlouhých vycházek po našich lesích, dovolených v dálných krajích, výletů na hrady, zámky a vykopávky. Páník zničil chudáčka chrudoše, protože se předváděl a přetlačoval se s radlicí. No a samozřejmě, jak asi mohl dopadnout, že. Mohl se mě zeptat, ale to on ne.
Takže druhou půlku týdne smutně pajdáme po cvičáku a mezi paneláky, bloumáme nad řekou, kam jelen nezabrousí (i když teda od prasátek jsme nějakou tu spoušť taky našli), dokonce jsme procházeli i po ruprachtický konelm těch uřvaných čoklů, co jim nesmím odpovídat. A panička se hrdě nese, podává mi laskominu (tentokrát jsou to sušený plíce a musím uznat, že dobrej ročník) abych neřval, protože to ona umí, páník se za námi vleče a je naštvanej, protože nemá co fotit. Ale spravedlivě je třeba uznat, že pár dobře rozšklebenejch Yodů ulovil, to si pak on pochrochtává jako panička, když mě vede kolem čoklů na plíci. jsou fakt legrační ty lidi.
Nasněžilo azase to leze dolů, do tlapátek bodá inertní posyp se solí, slunko bylo venku snad za celý týden jednou či dvakrát. Bez chrudoše to nevidím na dobrý dny.
Psáno 29.11.2025