Každý snadno nahlédne, že týden za mnoho nestál, prostě další porce dní, kdy se můj zdravý vývoj zastavil, místo aby mě kultivovali. A přitom to nezačalo úplně špatně, v neděli jsme pochodovali nad Děčínem ne úplně krátkej okruh, vůbec jsem neodmlouval a kochal se výhledy, aby viděli, jak jsem kulturní. No, a to bylo všecko vlastně. Těch pár kroků nad Ruprechticema, to snad ani nestáílo za řeč. Ještě trochu nadějně to vypadalo v pátek, kdy jsme vyrazili zkontrolovat vodu na Černé Nise, ovšem panička při sběru tuny hub ztratila vodítka (mi to nevadilo, ale ona z toho dělá vždycky děsnou vědu) a tak místo pochodu lesem jsme se vraceli ve vlastních stopách a hledali šňůrky. Našli, ovšem už to pak byla dost nuda, protože je ihned samozřejmě použila.
Trochu veseleji bylo v sobotu, to jsme byli pouštět draky v Otročíně, ale o tom jsou zprávy u dětí, samozřejmě. Je ale pravda, že jsem si tam trochu zkusil pohrát s cizím jezevčíkem a od té doby ztěžka chodím, asi jsem si něco natáh. Tak jdu odpočívat.
Psáno 4.10.2025

Celej tejden leje. Globální oteplování nám přineslo lokální zimu doplněnou tmou. Navíc mí lidi jsou asi z cukru, takže nevychází. Když už jsme náhodou někam vyšli, zase furt sbírali ty houby, což je ale zásadní zdržování, kdy místo řádného pochodu dostatečně dlouhého bloumáme blízkým lesíkem a okrajujeme nohy hub, které pak stejně v lesíku z kapsy ztratíme. To je naprosto marná práce, pak ještě, pokud teda nedošlo ku ztrátě hub, doma místo drbání na pupíku, přetahování se o lano či vlka, chystání mňamky do misky, čistí, krájí, suší ty nesmyslné plodnice, z nichž nic ale opravdu vůbec nic nemám. Proč to dělají, todlencto? Jedinou výjimkou byla sice krapet mokrá, ele přesto pěkná procházka kolem zdivočelých potoků, ale jak pravím, výjimka to byla.
Teprve dnes jsme konečně obešli kousek země, dobyli jsme hrad Ronov a odhalili neznáme zákoutiny okolo Holanských rybníků. No nešlo by to denně, neprospělo by jim to?
Psáno 11.10.2025

Týden jak hororem malovaný teda, jak pravil páník, furt tma. A já bych směle dodal, že i zima a mokro, to já fakt nemám rád. Panička mě ráno tahá mezi baráky a ono je mokro zdolashora, to mě tak strašne nebaví, nutím ji k návratu hned jak to jde, ale ona je neústupná, že by měla málo kroků...
Na výpravy do lesů mnoho času nebylo, lidi se tvářej děsně zaměstnaně a navíc fakt je tak hnusně, že to ani ten les nespraví. Jen v mezičasech, když náhodou omylem třeba i vysvitlo slunko, jsme rychle pelášili aspoň kousek do lesů, ale fakt to za nic nestálo. A navíc, já to přiznám, jsem nějak línější. Prý strejda Najtík běhal rovinky, mě to nebaví. Občas se přihodí, že já vůbec za celou vycházku nepopoběhnu, to pak páník vrčí, že nebudou fotky. No, je pravda, že z týdne jich je fakt maloučko.
Dnes jsme zopakovali víceméně (teda bez toho prďáku na hrad) trasu z minulého týdne, neb Středočeši to tu neznaj (!!!) a je třeba je edukovat. To já samozřejmě rád zastanu, tak jsem je povodil kolem rybníků, na Smrtku, zříceninu Vítkovce jsem jim předvedl no a pak jsem měl trochu minelu, když jsme se bezmála potkali s jakýmsi černým ratlíkem, vrčel jsem na něj preventivně přes celou louku a vůbec nikou se to nelíbilo. Přitom já si myslím, že vrčím už docela přesvědčivě teda. No, asi budu muset ještě hodně cvičit.
Psáno 18.10.2025

Týden poněkud proměnlivý. Neděle - malovaná do zlata, vyběhli jsme nad Kateřinky a kochali se, houby našli a nechali je tam, listím brodili, kmeny přeskakovali. No prostě parádní začátek neděle, na kávu o 10. jsme už byli doma. A pak jsem začal odpočívat a kdyby dneška nebylo, odpočíval bych skoro furt. Sice mě asi dvakrát vyvlekli do lesa, ale ve skutečnosti to bylo kratilinké, občas bylo dost tma, místy pršelo. Jen jsme teda museli okouknout ten nový jez, který přes léto postavili na Černé Nise pod tím jezem, na který se občas chodíme koukat a hlavně odtamtud startujeme cestu potokem, když ji teda konáme. No a tak máme nový jez, je pravděpodobný, že ho budeme muset prozkoumat zblízka, ale to jsme teď nezvládli, mokro bylo.
Dnes jsme vyrazili na Velký Štolpich, protože mělo být polojasno a páník mocmoc chtěl do bučin. No, tak nakonec sněžilo, na Ořešník jsme ani nelezli, neb vichřice byla dost šílená, a buci na protest proti krutému počasí shodili větsinu listí. Navíc doško l alchymistické změně a místo zlatem brodili jme mědí. Ale když jsme sestupovali, tak jsme potkali poměrně dost lidí, což bylo zvláštní, protože počasí tomu fakt moc nepřálo. Někteří byli ovšem rovnou oblečeni v gumákách, těm se to šlo. My otužilci jsme šli nalehko a vesele, přiznám se, že jsem nastoupil do vozu bez vnější pomoci. A od té doby - miluju radiátory.
Psáno 25.10.2025

Týden jak malovaný, to nemohu říct. Pokud náhodou nepršelo, byla tma. Někteří členové našich výprav tak alespoň neustále prskali, že se nedá fotit. Samozřejmě, lze to zkontrolovat na fotkách z našich kratičkých výprav. Tento týden jimi opravdu vynikal, kupříkladu středeční, kdy se k nám nečekaně připojila fAnča a já se od ní odmítal odtrhnout, i když jsem nesl ale opravdu hodně špinavej klacek a ona měla ale opravdu hodně světlou bundu. Je patrné, že naše standarní přebývání narušily děti z Prahy přijedší na sever a my jsme to vzali jako výzvu a chtěli jsme je trochu seznámit s kyslíkem a rostlinami. Nemohu říct, že se nám to úplně povedlo, oni mají poměrně silné protilátky, nosí je v kapsách a čumí do nich, kdykoli se někdo z nás nedívá. Ve čtvrtek jsme je nechali odpočívat a zkontrolovali jsme nový jez na Černé Nise, to ale proto, že naše cesta byla uzavřena pro nějaké hasičské cvičení. Děti pak trochu překvapily v pátek (i já jsem byl překvapen) nepříliš odmítavými pohledy při obcházení Kosti, našli jsme jak garzonku tak i psí hřbitov, to čubrněly. Ovšem na cestách bylo bláto... Sobotní ranní výpravu jsme raději provedli před tím, než fAnča vstala, protože, jak známo, já bychji stejně nenechal chodit. No, mám nějaký emoční problém, prudím je u jídla (oni nemají žádné zbytky!!!) a vlastně jsem pořád na nohách a asi proto mi panička říká, že jsem přetaženej, přitom mě ani nepřetáhla. Pláču pod schody, když si nahoře povídají, pláču u křesel, když si vyprávějí a štěkám jim do xichtu, když si píšou čtenářský deník. Sám nevím, proč jim to dělám, ale nemohu si pomoct. Zkusím zdřímnout trochu.
Psáno 1.11.2025