Sice se skoro všecko odehrálo v červenci, ale co už, pořádek může být, řekl bych.
Zní to trochu nabubřele - všechno se odehrálo. Bylo to vlastně jako vždycky, psík bezradně pobíhající mezi jednotlivými pelíšky a na nich dřímající, lidi škodolibě tzv. v práci a jen občas psíka do lesíka vzali. Vlastně se odehrála jen dvě překvápka. Ve čtvrtek ráno jsme hupli zkontrolovat stav vody na Černé Nise. Moc milá procházka, kdyby mě pustili víc ze šňůrky, neurazil bych se. Ale panička se v 7 ráno bála turistů, houbařů a cyklistů. Byli jsme sami celou dobu, ani jeleně se nepřišli juknout.
Druhý překvápko přišlo dnes ráno, kdy jsme obcházeli Javorák a na chvilku mě i pustili. Fakt jsem neutek, jen jsem se jednou trochu víc proběhl. Ale našel jsem je hned, ani nestihla pořádně pokřikovat... Přiznávám, že mi to běhání vlastně chybí čím dál míň, páník se vzteká, že nemá cenu sebou tahat všechny ty jeho subjektivy, protože stejně fotí jen sošný pohledy, ale on nejraději fotáí kytky a ty neutíkaj, to je známý. Mám tu jen pár snímkůch.
Psáno 2.8.2025

Těžko psát o celém týdnu, když si ho jeden vůbec nepamatuje. Rozhodně jsme bloumali po okolí, mí lidi zdržovali sběrem hub a ozobáváním borůvčí, místo aby se soustředili na řádné pochody, ideálně v nových terénech. Na to je neužije, nejsou vůbec tvůrčí. Jediné, co snad mohu trochu pochválit, je poměrně dobrý poměr pobytu na volno, abych se aspoň trochu proběhl, když jinak se furt musím povalovat na pelíšcích, maximálně dozořím, jestli babička nepřekrmuje kocoura Mirka, který tu bývá žebrotou. Ale ty houby mě fakt nebavěj, navíc to přitahuje spousty dalších lidí, ti dupou po lesích a já musím být připoután, protože panička by nesnesla, kdybych jukal cizákům do košíků. Už aby bylo po sezóně, kdy jsme v lesích v podstatě sami.
Trochu vzruchu přinesla návštěva středočechů, kteří projevili přání dobýt Velkou Bukovou, neb se jim na fotkách moc líbila. Moc jsem se těšil, co všechno jim ukážu, ale těžce jsem narazil - zajímaly je jen borůvky, brusinky a houby. Možnost stopování rodinky divočáků odmítli, pronásledování jelena taky. No že já se s nima vůbec po té přírodě tahám, navíc mě to pěkně vysílilo, horko bylo a furt samé zastavování, očišťování, dohledávání, kafíčko pod jilmem. A když se měli dělit o banánek, tak to se chrtili všichni, maličkej hladovej psík jim byl jen pro smích, místo aby si sami dali šlupku a psíkovi dužinu. Moc budu dumat příště, jestli je někam vezmu, nevděčníky.
Psáno 9.8.2025

Ano, vím, mám týdenní prodlevu. Ale já to fakt neměl jak stíhat, posuďte sami.
Týden začal normálka nicneděláním, občasným čundrem mezi houby a snad jen paniččino přenášení textilů zleva doprava a zprava doleva, zaváření mas do sklenic a tahání se s taškama naznačovalo, že se něco chystá. Už ze mě udělali ledasco, většinou to souviselo s hlídáním dětí, ale že se stanu horským vůdcem, to jsem teda fakt nečekal. Prostě v sobotu místo ranní procházky mě šoupli do auta i s babičkou a už se jelo. A jelo se dost dlouho, musím říct, až do Rakous! Vyklopili mě před takovou trochu větší psí boudou, kterou, přiznám se, jsme si s babičkou hned zamilovali a rozdělili jsme si mezi sebe nejlepší sedadla. Babička preferovala výhled na kravky, mě iritovalo to jejich bučení a zvonění, tak jsem raději sídlil mimo dohled. A do toho přijeli trpaslíci, i proto je velká většina fotodogumentace v jejich sekci. Tady jsem vybojoval jen několik málo snímků, které jasně zobrazují mě jako šerpu, zviřátko poslední záchrany a tak podobně. Prokázal jsem velmi dobrou schopnost přecházet mostky, brodit suťová pole, dobývat vrcholy. A to vše s jistotou a elegancí, protože já.
Vrátili jsme se ve středu večer a já furt spal. Ještě ve čtvrtek jsem spal. No a v pátek a v sobotu jsme zkontrolovali Javorák, jestli je vše na svém místě a jak má být. Je, jsem spokojen, mohu spát v klidu. Soudám, že cestování pro letošek bylo dost.
Psáno 23.8.2025

Nerad bych vypadal jako věčně skučící psík, setrvale si stěžující na nepřízeň osudu a hlavně na přidělený lidi. Ale uplynulý týden byl natolik ukázkový, že už fakt je to na psociálku. Posuďte sami.
Neděle ještě byla pměrně pěkná, šli jsme nad lomem, nechali mě trochu skotačit, skoro už jsem s nimi byl smířen. V pondělí ovšem místo, aby mi dali prostor pro relax, sedí doma a ještě si přivlekli jakousi partu kamarádů z mokré čtvrti (nejspíš), kteří nám vybourali okno takový to veliký a odešli. A já teď abyhc hlídal i v noci! A bylo mi zimička. A z venku spousta zvůků, který tu nikdy slyšet nebyly! Trochu jsem se bál no a ten splánkovej deficit!
Ve středu naštěstí okno zase přidělali a vzniklo nám v boudě ticho a teplo. Já jsem ale poctivě hlídal a kontroloval každý stéblo, než odjeli, vůbec mi nebyli sympatický. Zpočátku to vypadalo, že už nastane kýžený klid, ale ouha. Jednak teda to uklízení, to je teda nápad. A pak ještě začali zakrývat ty čouhlající cihly maltou. A ta lítala úplně všude. A tak zase úklid. A do toho páník odjel na nějakej hloupej sraz i s tou svou kytárou a my s paničkou drhli podlahu, myslím, že já víc. A k dovršení všeho dnes jdeme konečně aspoň na krátkej, a von si nenabije baterku do foťáku!!! Mám svý lidi za trest.
Ale teď už fakt asi potřebuju chrupat, být stavební dozor je převelice náročné.
Psáno 30.8.2025