Hurá, prázdniny! Kašlík máme...
Archiv
Fakt podivuhodný počátek prázdnin. Logicky si to panička se svou chorobou vybrala už v pátek. Páník se tvářil co silák a přivítal svou sestru se švagrem v sobotu čerstvě upečeným chlebem, aby středočeši viděli, jak my seveřani si umíme žít. A vzali jsme je na výlet, pro mne nudnou trasu, ale pro ně prostě velehory! To oni tam na Berounsku nemaj! Toho divení, obdivu, šeptem pronášených vzdechů...
No a pak chcípnul páník. A rozdíl mezi domácím vězením a kašlajícím páníkem je prakticky nulový. Sedíme furt doma, jen občas malounko nahlédneme do okolí velkoměsta, kratičce, aby se nám marod nerozsypal. Občas ho s paničkou nesem, má svůj věk a tyhle těžký nemoce moc nedává.
Teprve dneska jsme konečně vyrazili, dokonce fakt objevitelskou, kde přede mnou žádná doga nebyla. Šluknov, to je moje hvězda. Dokonce mě panička chvilkama na volno pustila, tak málo tam bylo lidí, vlastně žádný. Ideální výprava, jen mohlo být aspoň maloučko pod mrakem, těch 29 mi přišlo fakt dost vyoko. A navíc mi lhali v mapy.cz, protože jak tam nepočítají cesty do kopce a z kopce, ale jen rovinu, tak mi kradli spousty kilometrůch. Ale to neva, já vím, jak sportovní jsem, a figuru jak mám pěkně vypracovanou, ne jako ty dvounožky, co sebou vleču.
Psáno 6.7.2024
Vlastně není o čem psát, tyhle týdeníky jsou děsně vyčerpávající, když bydlíte s pecivály. Možná s těmi svými počítači něco vypočítají, ale že by se zvedli a někam mne vytáhli, to ne. Furt samý výmluvy - prší/neprší/horko/zima... Ondy jsem zjistil, že jsem to od nich snad chytnul, protože jsme vyrazili na takovou tu běžnou odpolední a já se nějak zapomněl a po pár krocích jsem to otočil zpátky k Chrudošovi, jakože to pro dnešek balíme. Vlastně ani nevím, proč se to tak přihodilo, prostě bylo dusno a asi se mi nechtělo nebo co. Nebojte, pak jsem se zapomněl zase obráceně a předvedl jsem pravý svatovítský tanec mezi šutry a potokem až panička vřískala.
Jinak jsme vlastně skutečně nic nezažili, bloumali jsme jen po okolí, ten výlet z minulé soboty byl poslední skutečný výšlap. Já nevím, kam to spěje, todleto. Prošli jsme v týdnu teda taky Karlov, hledajíce orchideje. Něco maličko se tam už rozvíjí, ale úplně zmizely zase ty bílé okrotice, které tam tak pěkně kvetlávaly, teď se tam pomalu rozvíjejí kruštíci, ovšem pro ty já mám ve své hlavě místo na druhé straně údolí pod Pilzberkem, dělají mi ty kytky v tom pěkný bordel. Jinak se pohybujeme po běžných stezkách pod Pilzberkem nebo nad lomem, ale je pravda, že jsme na nich furt skoro sami. Je to nejspíš tím, že moc nerostou. A nebo že je moc vedro. Zima. Mokro. Sucho.
Jinak furt mi stříkají nějaký sajrajt na tlapky, teď to ještě vylepšili natíráním pysků nějakou hnusobou, že prý jako abych neměl ty pupeny, které občas prasknou a já pak barvím. Nevím, jestli mi to teda pomůže, stihnu to zpravidla velmi kvalitně olízat (je to odporný), ovšem s těma nohama na mě dost vysráli - stříkají mi to těsně před vystoupením z Chrudoše, takže pro samé pobíhání nestíhám přečistit tlapky. To budu muset ještě vyladit. A dneska mi po namazání pysků narvali do tlamy sušené ucho, no to taky jeden nestihne chroustat a zároveň olizovat pysky, kdybych to ucho odložil, panička nenechavka by mi ho určo šlohla... mám to prostě těžký.
Psáno 13.7.2024