Mé volání po lepších lidech trvá, vždyť já jsem furt pod zámkem. Co je mi platný, že neumím spočítat své pelíšky, když v podstatě nevytáhneme paty, prostě mám jen trochu větší kotec s maličko rozsáhlejší předzahrádkou (ale protože páník nemůže sušit seno králíkům, tak je tráva už místy vyšší než já a tím pádem je to zahrátka pro výklus nepoužitelná). V neděli to ještě šlo - ráno jsme byli ukázat středočechům pořádký louky v Rádle a pak se nám tu strhnul úžasnej mejdan k Vilíkovo patnáctinám, sešlo se tu spousta lidí a každej mi dal něco ochutnat. Ale tím to vlastně skončilo. Je pravda, že od té doby vlastně furt pršelo, ale to mí lidi nijak neomlouvá, myslím. Snad by se ve svým věku mohli už naučit to počasí trochu řídit a prostě zajistit vycházkový slunko, nemusí moc pálit, ale prostě aby se dalo trochu někam jít. Takto jsme sice byli párkrát na kratičké prochajdě v lese, ale fakt kratičké, ani jsem se pořádně neproběhnul. Až dneska jsme se trochu prošli, ale co to je pro šampiona mých kvalit, jednou týdně se proběhnout? Nechci si příliš stěžovat, ale uznejte - taková prkotina jako zajištění vhodného počasí (nesnáším déšť!) je snad úplně běžný minimum, který pro svého psíka snad učiní každej, ne? A tak já si tady trpím.
Psáno 7.6.2025

Na to, že furt lilo, vlastně ten týden nebyl úplně prázdný, i když samozřejmě se mohli pochlapit trochu víc. Panička ale pro jistotu celý týden kašle a chraptí, zvlášť v noci si dává záležet, aby nikdo nespal, když ona nemůže. Snažím se jí přikládat na hrdlo své hrdlo, ale ona se prý dusí, fakt nevím, co ze sebe dělá za květinku. A do toho páník ve středu posekal konečně tu metrovou trávu, že prý bude sušit pro králíky. Je pravda, že to asi má rozmyšlený, protože od středečního podvečera neprší a dnes to slavnostně nacpali do pytlů, jsem na ty králíky zvědavej teda. Já todle sežrat, chcípnu.
Ale jak jsem pravil, skoro každý den nám to vyšlo vyběhnout aspoň na pár kroků do lesíka, občas mě nechali i trochu proběhnout, to musím uznat, i když ne každý den se mi úplně chtělo. Trochu pro mne zklamání bylo v Karlově, kde se mi několikrát povedlo udělat celkem pěkný skůček, ale oni se rozplývali nad nějakýma kytkama já jsem si zbytečně třepil končetiny.
Klenotný pak byl dnešek, ono to začalo teda už včera, kdy k nám zase zavítali otročínští a peklo se maso, které jsem opravdu ale opravdu musel mít. Ovšem dneska jsme šli na Dlouhou horu, bylo krásně a panička ztratila obě vodítka. Tomu říkám majstrštyk, když to zjistila, přivázala mi na obojek takový hadérek, za který mě jako bude odtrhávat od psů, které se budu hotovit roztrhat. Bohužel jsme vůbec ale vůbec nikoho nepotkali, přestože bylo nádherně a potili jsme se v tom první slunci úplně všichni. Tak si představuju výlet, zakončený bohatým obědem u babičky a meruňkovým koláčem, už mohu konečně klidně spát.
Psáno 14.6.2025

Fakt dobrodružnej tento týden. Už ten začátek byl opravdu ale skutečně překvapivý. Vzpomeňte, že panička ztratila vodítka, teda ne, že by mi to vadilo. Ale protože je fakt přemýšlivá, vymyslela si, kde že nejspíše k tomu došlo a hned v neděli po ránu, zatímco slušní lidé ještě spí, jsme vyrazili. A vyzradím to hned, cesta to nebyla marná. A protože páník je internetí šopař, tak v pondělí přišla nová vodítka, takže mám teď 4. Tak zbytečný nákup už jsem dlouho neviděl.
Pak už ale to šlo od deseti k pěti. Cesty jen kousek nad barák, snad s výjimkou tuším čtvrtečního trochu delšího, flákali jsme se. A pak se divěj, že mi nejsou vidět žebra, což prý je znak dobře rostlýho dogáka. Kdyby se na sebe koukli, řekl bych. Vždyť já se jen tak povaluju na pelíšcích (a a no, teď už i venku a je to příjemné) a žádně podněty! Je trochu teda pravda, že když už jdeme ven, nikam nespěchám a zachytit mě při rychlejším pohybu vyžaduje vysokou fotografickou zručnost, protože mě se nikam nechce. Furt kolem komína, koho by to bavilo, žeju.
Dneska jsem opět zkontrolovali kytky v Karlově, tak ty nejpěknější orchidejě někdo ukous. Rovnou hlásím, že já to nebyl, páník by mě zbančil, takže to já se krotím. Mám jen jeden zářez - panička si nedobře hlídala borůvkovou buchtu na stole při chystání snídaně a ta buchta se na mě smála a říkala "že mě nechytíš?!" a tak jsem ji sežral. Ta řvaka, panečku! Teda panička.
Psáno 21.06.2025

Dnes musím být fakt struční, nevím, kam dřív skočit. Vybalím to hned - hlídám! Po letech mi hodili na krk starost o toho Honeyho, chlupatýho králíka, co se nesmí sníst, ulovit, ba ani si s ním nesmím poběhat po zahradě. Má vyhraženej pokoj se senem a já to všechno hlídám, aby nedošel újmě, jinak by se mnou Fanča nemluvila a to by se mi fakt nelíbilo. Takže snad všichni pochopíte, že prostě nemám na nic čas.
Týden nebyl jak ze žurnálu, i když začal průzkumem - na Lučanské straně hor mnohokrát nechodíme, vylézt na Bramberk se mi vlastně povedlo poprvé. Výlet to nebyl špatný, jen mohl být delší, ovšem mám líný lidi, no.
Všední dny pak byly tradiční, domácí práce dělám já, oni si sem chodí jak do hospody a abych jim byl vděčnej, když mě vyvezou občas aspoň do lesíka. A to ještě dělají obličeje, když chci kouknout na kytky v Karlově, no, pravda, dnes jsem tam měl trochu s paničkou drobný výstup, ale o tom až jindy, až se uklidní. No, prostě tam byl zajíc, ale to vám je řečí pro jednoho ucháče... A pak mi jednoho přivlečou na hlídání, to jsou paradoxy, což? Už letím na hlídku.
Psáno 28.6.2025