Mé volání po lepších lidech trvá, vždyť já jsem furt pod zámkem. Co je mi platný, že neumím spočítat své pelíšky, když v podstatě nevytáhneme paty, prostě mám jen trochu větší kotec s maličko rozsáhlejší předzahrádkou (ale protože páník nemůže sušit seno králíkům, tak je tráva už místy vyšší než já a tím pádem je to zahrátka pro výklus nepoužitelná). V neděli to ještě šlo - ráno jsme byli ukázat středočechům pořádký louky v Rádle a pak se nám tu strhnul úžasnej mejdan k Vilíkovo patnáctinám, sešlo se tu spousta lidí a každej mi dal něco ochutnat. Ale tím to vlastně skončilo. Je pravda, že od té doby vlastně furt pršelo, ale to mí lidi nijak neomlouvá, myslím. Snad by se ve svým věku mohli už naučit to počasí trochu řídit a prostě zajistit vycházkový slunko, nemusí moc pálit, ale prostě aby se dalo trochu někam jít. Takto jsme sice byli párkrát na kratičké prochajdě v lese, ale fakt kratičké, ani jsem se pořádně neproběhnul. Až dneska jsme se trochu prošli, ale co to je pro šampiona mých kvalit, jednou týdně se proběhnout? Nechci si příliš stěžovat, ale uznejte - taková prkotina jako zajištění vhodného počasí (nesnáším déšť!) je snad úplně běžný minimum, který pro svého psíka snad učiní každej, ne? A tak já si tady trpím.
Psáno 7.6.2025