Prej léto, zatím teda nic moc
Archiv
Další týden fuč a já vlastně ani nevím, jeslti se něco stalo. Nejspíš nic, vlastně se z pelíšku, teda jednoho z pelíšků, mnoho nezdvihnu, nemají čas na mě a na vycházky. Každý to vidí krom psociálky, ta mě evidentně nezachrání. Mohl bych zkusit nějakej útulek, ale nejsem si jist, že by se mnou víc chodili ven, dávali by mi víc hovězího (i když teď jsem měl vynikající krůtí, teda), určitě by se o mě ale víc starali, zabývali by se víc mými vnitřními problémy a možná by mi pomohli i s identitou. Takto žiju jen takový ten nezáživný kotcovitý život. Posuďte sami. V neděli jsme byli objevit novou stezku v Kateřinkách. A objevili, i když teda v mapy.cz je ji značí už pěkně dlouho, takže jsme přišli s křížkem dost. Ale našli jsme prvního letošního kováře, to se za úspěch považovat dá. Pak nic, prostě jen takové to bloumání v našem lese a kontrola stavebníků, kteří z lesní asfaltky budují přípojku k D1 patrně. Musím uznat, že jednou jsme šli trochu delší trasu, ale samozřejmě že ne, kvůli mně a mému rozvoji. To se jen chtěli kouknout, jestli raší vemeníky! Prostě nějaká kytka jim je milejší jak psík v rozpuku. No a když mluvím o kytkách, tak jsme taky byli na kontrole kytek v Karlově. Znovu zdůrazňuju - kontroíle kytek. Ne, aby se psík proběhl, vyskotačil, něco nového se naučil nebo tak něco. Kytky. A tak je to se vším. Kupříkladu dneska pečeme kváskový chleba a tím pádem žádnej pořádnej vejlet, jen pár kroků nad lomem. Že pršelo? A jsem snad z cukru? Fakt je mi mě líto. Pospím a uvidím, co s tím udělám.
Psáno 1.6.2024

Vlastně nevím, jestli má smysl o takových týdnech psát. Kupříkladu páník v neděli konečně rozchodil pididron, pravda, trochu se ho bojím, ale to není podstatný. Myslíte, že jsme šli někam dronovat? Nic. Moje alergie nebo jak se to jmenuje neustupuje, tož teda páník posekal celou zahradu. Na to konto jsme šli dneska hlubokými rozkvetlými loukami, my tu alergii vymlátíme její vlastní zbraní!
Jako nemůžu říct, že bychom se nehnuli z baráku, občas jsem se hnuli, jednou dokonce jen s paničkou, zatímco páník kdesi "pracoval", to jsme právě šli tu trasu kolem letiště, kterou jsme dneska zopákli a trochu protáhli, protože oni chtěli vidět hřbitov! No to fakt mi hlava nebere, kam všude chodíme. Dneska to bylo jedno "pietní místo" za kardinála Berana, kterýho vyslýchali Stb ve vile, která už není a po její zahradě zbyla jen jezírka a pak druhý pietní místo - hřbitov válečných zajatců z první války. Přitom vědí, že my na takovýhle místa ani nesmíme, natož abychom chápali, proč tam vlastně lézt. Fakt jim asi hrabe, budu si muset najít nějaké normálnější lidi, o který bych se staral. Dobrý bylo snad jen to, že jsem jim mohl rozhrabávat kupky nedosušeného sena, které pečlivě obracejí, aby králíci měli co žrát. Že já dostávám jen hovězí, zvěřinu, krůtí, králičí, promíchaný se zelím či - tentokrát slavnostně - košťálem od květáku, to jim je jedno, já bych taky rád nějakou pochoutku. Ale na mě se tu nemyslí, kdepak.
Psáno 8.6.2024