Soudím, že všichni pochopí, že dnes musím především spát, míra mé utahanosti jasně vysvitne, jakmile popíšu poslední týden, zvláště pak posledních pár dní. Myslím, že není na světě vytíženější doga.
Nezačali jsme úplně zle - navštívili jsme Ploskovice, kde prý páník dvakrát na chmelu pobýval. Nevím teda, co tam dělal, protože jsme prošli nedlouhou trasu a nedá se říci, že by to tam znal. Ale to nyní asi nemusíme řešit. Důležitý bylo, že jsem v pohodě stihnul pobrat poslední antibiotika a cítil jsem se velmi uzdravený.
Jestliže v pondělí jsem měl sanitární den, tak v úterý už jsme obešli kousínek pod Pilzberkem a ve středu hned po ránu jsme proběhli bučiny nad Martinskou stěnou, moc velmi parádní zážitek. Ano, lidi mi funěli nad hlavou, ale to je jejich problém, že mají slabou fyzičku, já si to dost užil. Ve čtvrtek večer přijeli Středočeši, že jako budou zase uklízet u babičky. Bylo mi to divný, ve čtvrtek? Ale ono to bylo proto, že v pátek byl svátek! A tak jsme hned ráno vyjeli na východ, věděl jsme jasně, co je mým úkolem - dovedl jsme je přesně z Luisina údolí na vybrané místo a tam jsme splnili, co si babička přála. A pak jsme šli úplně nemámou stezkou a objevili jsm enový křížek, z kterého měli páník a tetka velikou radost. No a pak jsme zase svištěli domů a opravdu celé odpůldne a večer strávili u babičky, dali mi tam pelínek a mohl jsme tedy dosírat, aby se nic nikam neztratilo, včak jsem to tam měl za ty roky s babičkou dobře spočítaný všecko.
A dnes ráno jsme zase vyrazili a zase jsem věděl, že budu vůdce výpravy - ukázali jsme jim, neznalcům berounským, ty krásný bučiny nad Martionkou, ti čubrněli! A sotva jsme došli domů, přijeli mí mladí kamarádi s bLiduškou, Fáňa i kVilík, no prostě smečka byla skoro celá pokupě, jen DomŠárka chyběli.Užíval jsem si to tak moc, že mi raději dali žvýkat koženou kostičku, aby se mohli aspoň najíst, Z upečené buchetky mi taky trochu dali, myslím, že návštěva se fakt vyvedla. Ale já už neudržím víka, potřebuju si szdřímnout asi tak dva dny.
Psáno 2.5.2026

Začnu od konce, to bude asi přehlednější. Ono se stejně celý týden nedělo nic, co by stálo za zaznamenání, nakonec, album fotek to vykresluje naprosto přesně, když zahradní kytky jsou některý den v přesile.
Tak tedy ve čtvrtek jsem musel na krev. A na lačno. A až v 9! Myslel jsem, že to nedožiju. Vůbec nechápu ten sadistickej přístup, jakoby doktorka nemohla kolem té šesté ranní, kdy obvykle snídám, dojet k nám a tu svou ampuli si naplnit. Ne, to se čeká, až milostpaní otevře ordinaci a že tady drobný psík málem nepřežije hladovku, to je každýmu jedno. A nejvíc za to mohla panička, která nabonzovala, že hodně chlastám (a teda taky čůrám, to dá rozum), a tak jsme musel jít na krev. A nafasoval nový antibio. Naštěstí panička umí ty tablety dobře obalit máslíčkem, takže mi chutnaj. Ale jinak je to opruz, vycházky krátký, i když je pravda, že ani já si je zas tak úplně moc neužívám, počítám, že dospívám. No a nebo bylo fakt dost horko. V každým případě teď už je jasný, že příštích 14 dní se věci moc nezmění, panička je děsně zkázněná a vycházky budou především vodítkové, po rovince, bez pořádnýho běhání. Ale ono to přijde, já si věřím.Deníček zveřejňuju dřív, zítra to nestihnu, jedeme na rodinný mejdan,,,
Psáno 8.5.26

Dodatek - takhle jsme v Otročíně slavili a před tím v Kamenici chodili.

Pokračuji v marodění, tedy to se projevuje tím, že 2x denně pojídám máslo a v něm zabalenou tabletu, máslo já rád. Jo a ještě v poledne jinou na zaplácání střeva čico, tu většinou dostávám v masíčku. To já taky rád. Obecně mohu sdělit, že chuť k potravinám mě neopouští. Ale je teda z druhý strany pravda, že krátké procházky, které mám momentálně naordinovány paničkou a občas se jí utrhne ruka a jdu bez svodítka, mě nikterak nemotivují ku zbrklému pobíhání a poskakování, jak jsem ještě před nedávnem konal. Sice z fotek to tak nevyzní, ale fakt se zklidňuju, začínám míst stále filozofičtější výzor, až si řeknu o brk, inkoust a papír, má přeměna bude dokonána. Zatím jsem v půli cesty.
Celý týden, jak jsem již pravil, chodíme kratičké procházky, jen dneska se to trošíčku protáhlo, ale fakt jen trošíčku. Pohybujeme se v lesích nad Ruprechticemi, asi aby nezabloudili, jak mi stárnou, mám o ně čím dál větší strach. Každopádně už jsem opustil hltavé pití u každého potůčku včetně domácích vodních staveb, čůrám tomu přiměřeně a panička si pomlaskává, že už určitě brzy budu fit. Vše se ukáže ve středu, kdy zase půjdu na kontrolní kref, počítám, že teď si do paní doktorky trochu kousnu, ať má taky nějakou památku. Zatím pilně odpočívám, musím přiznat, že spolu s jídlem mi odpočívání jde asi nejlíp. A jeden by měl dělat především to, co mu jde, soudím.
PSáno 16.05.2026

Asi už konečně začíná svítat na lepší časy. A není to jen proto, že v neděli jsme exploatovali Bílou stráň, aniž bychom našli střevičníky, po kterých páník tolik prah. Sice jsme tam skoro 2 hodiny jeli a poctivě 2 hodiny jsme se toulali zpět, ale na místě jsme zodpovědne bloumali sotva hoďku, protože jsem rekonvalescent. To, že mě na louce panička na 5 minut pustila z vodítka, vykulilo i ty orchideje, který jsme našli.
Ve středu jsem byl na krvi kontrolní a taky jsem dojedl antibiotika. To není dobrá zpráva, protože jsem přišel o 2 máslíčka denně, tabletka v másle totiž je můj velmi oblíbený pokrm a teď mám utrum. Teda někdy vysomruju, když si slabůšek páník maže krajíc, ale není to vždycky. No a jak pravím, krev se paní mvdr líbila natolik, že mi zatnula ty máslíčka.
Od té doby no a vlastně i do té doby jsme jen mírně brouzdali lesem, vždy zkrácená trasa a bez šňůrky jen omezenou dobu. Zoufalý páník raději fotil kytky, než to moje vodítkový trápení.
Dnes nastal ten slavný den, kdy jsme vyrazili hned po ránu na skutečnou výpravu, šli jsme na Černou Nisu a po kanále zpátky. Velilá věc, od té doby odpočívám, poctivě půl cesty navolno, asi už fakt jsem uznán za vyléčenýho. Optimisticky hledím do dalších dní.
Psáno 23.05.2026

Divněj tejden, i když nezačal špatně - v neděli jsme jeli po ránu do Rádla na kontrolu květů. Nenašli jsme masožravky, stejnak jsem se jich trochu bál. Ale jinak louky kvetly jako divý a bylo to móc pěkný.
Pak už jsme jen tak bloumali pod Pilzberkem nebo jednou jsme šli i na Martinskou stěnu (tam se něco chystá, asi divadlo, ale stejnak mě tam nevezmou), ale jednak to nebylo moc často, jednak musím říct, že i když se cítím sqěle, něco mi furt chybí do úplné radosti. Možná ta starost o souseda, který k nám chodí tlouct kladivem a sbíječkou a bůhvíčím u babičky v koupelně. Asi tam zase poteče teplá voda, počítám, le musím to hlídat, kontrolovat a taky kontrolovat, jak to po něm uklízej, možná proto jsem furt krapet znavenej, ne kvůli těm antibio, ty mi samozřejmě vůbec nic nedělaly. Teda jen poklesly příděly máslíčka, to vidím jako zápor ukončený léčby.
Dneska jsme se Středočechy procházeli ze Šámalky kolem Blatenskýho rybníka ke Kamenici a zpět, moc jsme si to užili a dokonce jsme zmokli! Ovšem doma ani kapka...
Psáno 30.5.2026