Uštván, zničen, klapky pod packama nevnímám. Sotva jsem se jakž takž probral z té cesty do Španěl (no, ještě mám spánkový deficit), už přišel květen a s ním jeho sláva. Zde musím se slzoou v oku vzpomenout na poklidné procházky dubnové, ach, jak málo jsme si vážil oné klidné romantiky.
Květen nastoupil plnou parou, když jsme místo do průvodu vyrazili do České brány. Myslel jsem, že to prostě budou nějaký vrata, ale ne, oni si vymysleli takový krutý kopce! Ale hezky tam bylo, to zase jo, jen se mi opravdu ale opravdu nechtělo moc běhat. Naštěstí si toho páíník moc nevšiml, neb se povaloval po zemi a fotil kytičky, takže já měl klid.
V pátek se uklízelo a bouřka byla a vůbec, člověka by nevyhnal. No, a dneska to dorazili Otročínem. Tam jsem měl tolik práce, dětí jak maku, navíc ten uštěkanej jezevčík Hubert mi pil krev, odpusťte, spím, jen vyklopím fotky k dětem do alba..
Psáno 3.5.2025

Tydlencty zkrácený týdny mi byl čert dlužen. Jednak se pořádně nevyspím, jednak mám zmatek v tom, co je vlastně za den. Je celkem srandovní, že ve čtvrtek, kdy jako normální lidi měli svátek a tedy mohli celý dopoledne vychrupovat, tak tady se lidi zbláznili a jeli bezmála za tmy objevovat Bukovou horu. Což o to, výlet to byl pěkný, ale mě se vrátil andaluskej spánkovej deficit soitva jsem ho v úterý konečně vyléčil.
Je pravda, že v týdnu jsme toho mnoho nenachodili, protože lidi se mi tvářej, jakože jsou pracovitý. Osobně je podezírám, že odbíhají tzv. do práce, aby nemuseli šlapat v lesích se mnou. Včera se mi stala taková podivná mepříjemný věc - zabloudil jsem! Šli jsme na kratinkou procházku tzv. na Špici, sotva dva kiláčky. A já jsem chytnul čmuch jakýsi, odbočil, trochu se zamyslel nad stopou a najednou koukám - oni nikde! Slyším pískání, rovněž paniččin zvýšený altík, ale nevidím je! Prodral jsem se jakýmsi houštím na povědomou asfaltku, ale jsem tam úpně sám! Naštěstí moje milovaná panička i s plnou kapsičkou piškůtků přikvačila a ukázala mi správnou cestu, zas tak daleko jsem se neztratil... To bylo radosti, že i páník byl na dohled! Hovořil sice cosi o motácích beznosých, ale nevím, co viděl, hlavně, že jsme se zase sešli, no žeju? Za odměnu jsem je dneska vzal na delší výpravu po našich lesích a neztratil jsem se ani jednou, to aby viděli, že mi do velmi dobře myslí.
Teď ovšem musím intenzivně chrupat, slyšel jsem zřetelně a jasně, že zítra chtějí dohnat rozhlednový deficit, který vůči bráchovi Yokimu mám. No, to si hrábnem, teda.
Psáno 10.5.2025