Květen - zuby lítaj světem
Květen - zuby lítaj světem
Mnoho se přihodilo, nevím, čím začít a děsím se, co zapomenu poznamenat. Zjistil jsem, že panička se učí zpaměti deníky mých předchůdců a pak koná srovnávání, a jak to nejlépe říct - nevycházím úplně nejlíp. Asi špatně čte, počítám.
Především jsem oslavil pětiměsíčniny, špunty sice nelítaly, ale byli jsme na objevitelský procházce na tzv. Viničné cestě, kde byl prý strejda Najtík pečenej vařenej a chodili mu tam mloci. My tam byli sami, líbilo se mi to. Ale nijak jsem moc nelítal, vlastně ani nevím, jestli mě to úplně baví to lítání. Mám nějak dlouhý tělo a trochu potíže s akrobacií.
Ono se to ukázalo už dřív, když mě zase nutili přes potok, fakt to nedávám, už mi ani pořádně nejde se vrhnout, možná vyhledávají širší a širší potoky, nevím. Ani mě moc nebaví ta psocializace, navíc potkáváme teď samý divný psíky, ani si moc nechtěj hrát a vlastně mi to ani moc nejde, asi jsem nějak přepracovanej. Jo, práce, ta mi jde. Páník zasadí brambory, já je vysadím. A tak furt. Mám pocit, že já to teda vydržím dýl, Ale cibuli mu teda nechávám. Jo a nejlepčejší jsou kompostovaný pytlíky s lógrem, to mi dává na kompost babička a to se můžu užrat! I když teď jsem dost přišel na chuť i zelnému listu, ale arabica mírně fermentovaná, nad tu není.
Mám za sebou taky dost hrůzný zážitek, vlastně víc jich je. Tak třeba když mi sebrali misku krásnou mou kameninovou a místo ní dali nerezovou, co dělá prasátka. Uznávám, že se do ní vejde celá porcička kdežto kameninová poněkud přetékala v posledních dnech, ale stejnak - způsobil jsem napřed hysterickou scénu a prchnul jsem z kuchyně, tak to panička teda přesypala. Ale páník tvrďas řekl, že si musím zvyknout a tak jsem si teda zvyknul, i když pošilhávám po té parádní. Ta plechařina prostě není tak kulturní a já jsem převelice kulturní pejsek.
Další hrůzou byl včera ten ježek, co se stulil do koule na zahradě, když jsem byl na večerním čůrání. A místo aby mě pochválili, jak pěkně na něj řvu, tak mě chtěli odtáhnout! No nedal jsem se, sednul jsem si, lehnul jsem si a vzdoroval i při navlečeném obojku a vodítku, na mě si nepřijdou! No, páník mě sebral a odnesl domů, bylo to potupné. Příště vymyslím něco ještě bytelnějšího.
Ztrácím zuby. Teda už ne, už jsem je všechny ztratil. Kurděje by to neměly být, dostávám zeleninku i vitamín C, tak je to asi štěněčí osud. Teď se teda uvidí, jestli mi dorostou, kvůli tomu mi kazej moje oblíbené mleté kuřecí ořezy vmíchanými ulitami jakýchsi korýšů, no fakt nic moc teda. A fluor. A stejně jim škrábu a olizuju omítku, já si poradím, o tom žádná.
No, trochu si našplhali dnes ráno, kdy jsme šli kratičkou ale pěknou procházku nad Panenskou Hůrkou, tu prý měl i Najtík rád. A mně se líbila taky. Jen teda s tím nastupováním a vystupováním budeme muset něco udělat, a nebo ať si konečně koupěj oořádný auto, fakt to mám těžký.
Psáno 7.5.2022
Týden nabitý událostmi, těžko vzpomenout, která je zásadnější a je třeba ji zaznamenat. U v neděli jsem se potkal s děsně nebezpečnou psicí v našem lesoparku. Nebezpečná byla tím, že vypydala mrňavá a měla mírumilovný zbarvení (jako já třeba), ale hnala mě jak nadmutou kozu. Od té doby si pro jistotu před každým psíkem lehám na záda a ukazuju bříško, aby viděli, že jsem fakt velmi mírumilovnej. Samozřejmě úplně něco jinýho jsou mí lidi, sice jim občas taky bříško ukážu, ale především jim ukazuju svoje zuby, které už mám skoro všechny dorostlé krom špičáků, ty jsou tak trochu poloviční. A mí lidi si nic jiného nezaslouží, rpotože mne nutí jezdit v autě a já to asi nemám rád. Nerad nastupuju a je jedno, jesli po rampičce nebo přes packy, byť s dopomocí. Jo, kde jsou ty časy, kdy si mne panička přivinula a pěkně mě do Chrudoška položila. Teď se tváří, jakože jsem těžkej nebo co. Úplně jinak to má páník, když trochu okolkuju (teda sednu si na zadek a nebo si i lehnu, aby jo to měli těžký), tak mu na čele naběhne žíla a šoupne mi přední packy do auta natotata, pak mi tam hodí sedínku a já se ani nestihnu rozkoukat. A hrozně u toho neslušně hovoří. Naposledy to předvedl, když jsme u kapličky potkali irského setříka, který se se mnou chtěl mocmoc kamarádit a já se ho trochu bál ale taky jsem se chtěl kamarádit a mí lidi nechtěli, abycch se kamarádil. Irčan byl odháněn páníkem, paničkou, oběma. Já na dlouhé stopovačce, ta je paníččina oblíbená. A když teda panička řekla "Zkus za ním jít" tak jsme to zkusil a patrně došlo k nějakému nedorozumění. Pak jsme nikdo s nikým nemluvil, až doma trochu. Taky jsme v různých lokacích zkoušeli přechízet vodu, já nevím, co na tom mají. Já to teda skáču, protože kdo by se tý tekutiny dobrovolně dotýkal, žejuu, ale mí lidi se tváří, že nemám úplně správný názor. Uvidíme, kdo dýl vydrží. Taky jsem byli v Karlově na první kytičkové průzkumné, ale nic moc nekvetlo a bylo děsně prašno, vrátil jsem se žlutý stejně jako Chrudoš, ten taky změnil barvu. Asi je třeba zmínit, že panička se mnou cvičí sednilehnizůstaň. V obýváku to celkem zvládám, na zahradě skoro taky, i když to zůstaň teda mi moc nejde. No a venku je to úplně o ničem, tam asi jsou nějaký vlny nebo něco podobnýho a já prostě neslyším. Neslyším dokonce ani když šustí sušeným masem. Možná budu muset jít na vyšetření. Nejpěknější je panička, když na mě zavolá "stůj" a já si klidně jdu dál. Když si nevšimnu, že mám připnutou stopovačku, je nemilosrdná a dupne na ni až mi to cukne krkem. Někdy ovšem zapomene tu stopovačku připnout a to jí jasně naznačím, že ji mám na milost a nemilost já.Ano, někdy si sednu a počkám. Někdy, když následuje pokyn "ke mně", si sednu a počkám, nebo jdu dál nebo se otočím a jdu k ní, někdy i běžím. Ano, to jsem pak pochválen a odměněn, ale upřímně - ona ta odměna prostě jednou přijde a není třeba podlézat, že. Naopak si posiluji vlastní osobnost, před svými lidmi jsem velmi sebevedomý. Ano, cizí psíci mi ho trochu berou, to uznávám, na tom ještě zapracuji. Jak jsme vyrozumněl z poznámek lidí, strejda Najtík to dotáhl do takové kvality, že ho raději odváděli z cesty, když se blížil cizí psík, zvláště černé miloval. Dnes jsem se s jedním černým taky potkal a nebylo to zas tak úplně špatný, jen mě torchu valchoval. POčkáme ještě tak půlrok a uvidíme, kdo z koho, že. JInak musím přiznat jednu nepříjemnost - přišla kmotra Jana na oslavu a já se samou radostí počůral. Rád ji vidím a pak tohleto. Když dnes přijeli pražští hadi, už jsem to udržel a pro změnu jsme si moc výborně zařádili. Takže teď už fakt musím odpočívat, mám málo naspáno.
Psáno 14.5.2022