Ten duben začal teda fakt netradičně. Jak jsme antipipoval v posledním březnovém příspěvku, někam jsme jeli. Do Itálie!!! Do tepla, k moři! Detaily cesty jsou samozřejmě popsány u dětí (já to chápu, i když si furt myslím, že oni všichni dělali doprovod mě a ne opáčně, ale co už), zde tedy pouze zmíním, že moře moc nebylo a teplo vůbec. Ale zase jsem byl na Vesuvu, v Bari, v San Marinu, no, počtěte si. Jsem světák.
Doma se nic nezměnilo, jsem jsem si opět ověřil, jak moc rád to tu mám. Spí se mi tu mnohem líp jak tam. A mám tu kde chodit, i když, pravda, první dva dny jsem nechodil, ale spal. Až teprve dnes jsme ale vyrazili na aspoň trochu delší cestu kolem Javoráku, dost mě to zmohlo, nejsem na tak dlouhý cesty navolno teď navyklej. V Itálii, samozřejmě, mě škrtili na krátkým, ale zmrzku jsem občas dostal, to zas jo.
Tady na zahradě nám občas něoc kvete a lidi se nad tím rozplývaj, ale já stejně myslím, že nejlepší je pořádně si hrábnout do kompostu, udělat důkladnou jámu v záhonu, nějaký kytky to není nic pro mě.
Psáno 11.4.2026

Není, co bych zmínil. A přitom to začalo tak pěkně - v neděli jsme vyrazili konečně do Jizerek a před Velbloudy po Nové panelovce na Hřebínek a odtud hledat Porscheho smrt. Hezky nám to šlo, jen uznávám, že až navolno, šel jsem velmi spořádaně a byl podezírán, že cosi skrývám. Že jsem odpoledne prospal nikoho nepřekvapilo, když jsem dopoledne dřel, ale v noci mě panička nechtěla drbat a já nějak nemohl spát... No a od pondělka jsem se trápil s rýmičkou, legrační je, že páník taky. Ale já měl větší. Nasadili mi klidový režim a ani mi to nevadilo. Ve čtvrtek jsme udělali kratilinký okroužek pod lomem a stejnak jsem to nemohl udýchat. A tak mě v pátek předhodili paní DR, ta mi narvala pod kůži jakousi látku a předepsala antivyjotika. Na 10 dní! A jen jsme dojeli domů, ze mě všechno spadlo a byl jsem velmi veselý. A do toho přijeli Středočeši na pomoc s babiččinou domácností a já se tak radoval! No ale na výlet v sobotu mě nevzali, stejnak šli jen takovou umrněnou kratičkou trasu, že prý jako mají moc práce. Dosíral jsme na ni z kanapíčka, na kterém jsme vždy pobýval s babičkou u TV a neználo se mi, že by se předřeli.
Tak jsem se rozhodl, že se teda budu intenzivně léčit a třeba mi to zkrátěj. Duspát
Psáno 18.4.2026

Marodím. Stále a poctivě marodím, jak jsem slíbil paní veterinářce, hýbu se s rozvahou, polykám tabletky dle pokynů (jsou zabalený do másla, to je snesitelný), ven chodíme na krátké procházky, i když se pomalu prodlužují. Většinou jsem na svodítku, protože panička má taky rýmičku a do kopců to nevydýchá, tak jí pomáhám, jsem podstatně silnější a mám víc noch. V podstatě ode mne neviděli už 14 dní rychlejší pohyb, jen občas se fakt velmi kratičce zapomenu, ale to jsou výjimky. Navíc mě na ně musí panička omylem pustit z vodítka, ale i to se občas v prchavých okamžicích stane.
Extrémním výletem by pátek, kdy jsme jeli na průzkum do Orlických hor, páník tam potřeboval cosi ověřit a tak jsem šli kus do kopce a pak bloumali v lese. Nebylo to zlý, jen teda kvůli tomu jezdit 5 hodin mi přijde trochu mimo mísu.
Asi nejhezčí byl naopak středeční ranní na Martinku, moc se mi líbil, bylo totiž moc pěkně a fakt to byl jen kousek. Snažím se být co nejdřív fit, vždyť nás čeká jaro plné výletů a to nemohu prošvihnout. Ještě zítra poberu tablety a končíme, myslím, že to dám.
Psáno 25.04.2026