Vlastně se mi špatně vzpomíná, co jsme tento týden dělali, já teda skoro furt spal. Nejspíš to bylo tím, že jsme začali náročnou nedělí, kdy jsme pokořili hnedle 3 vrcholy Středohoří - Milou, Ranou a Srdečník. Původní představa byla,že budeme fotit kytičky, ale to zas tak úplně moc nevyšlo, letos to kvete později.
No a pak najednou, zatímco já jsme očekával další proválenej den, ve čtvrtek hned ráno na Černou Nisu! No to fakt se ani nedalo doodpočívat, budiž, pátek jsme vynechali pod průhlednou záminkou nějaké práce, ale dnes ráno jsme oběhli půlku hor! A do toho s páníkem makám na zahradě, on zarývá brambory, já vertikuluju trávník. Fakt jsem celkem rád, že se evidentně chystají někam na výlet, ale protože moje kabáty i náhradní vodítka se nebalej, tak mě asi šoupnou někam do útulku, aby si mohli užívat bezpsí časy. Nevadí, udělám jim nějakou ostudu, ale raději bych, kdyby mě vzali sebou, teda. Musím se na to pořádně vyspat, to je, mylsím, teď nejdůležitější.
Psáno 05.04.2025

Nějak se nemohu rozepsat, mám všeho plnou hlavu, spánkový deficit, svaly utahané, věčný hlad (ten teda mám furt). Je zřejmé, že jsem vynechal pár týdnů, protože můj zapisovatel byl vytížen jinými úlohami, jak bude později snad i poznat. Takže jen krátce.
Hlásil jsem podezření už pri posledním zápisu, a stalo se. Sice ještě v neděli a v pondělí jsme trochu poběhali kolem v mých lesích, ale evidentně to byla jen rozcvička, neb v úterý jsme vyrazili na dlouhou cestu, musím říct, že se mi moc cestou ani nechtělo vystupovat, protože ty jejich zastávky byly zpravidla velmi nudné. Je ale pravda, že jsem se pocvičil v jízdě výtahem v různých ubikacích, zopakoval jsem si úniky z podzemních garáží... úplně marný to nebylo, ale že by bylo oč stát, to taky teda ne.
Po mnohadenním putování, kdy už to vypadalo, že budu muset po páníkovi převzít volant, protože už ho to evidentně nebavilo, jsme dorazili do horské chalupy kdesi v Andalusii. A odtud, aniž bychom si aspoň odfrkli, jsme hned jeli na letiště, to mi bylo podezřelý. No a jasně, tam se vyrojili mlaďasi, došlo mi, že budou na dovče pod mým dohledem, někdo ty pražáky prostě vychovat musí. Okamžitě jsem přešaltoval na ochranný mód, což občas trochu vytvářelo kontroverze s mými lidmi, protože si na děcka dovolovali, zvlášť kVilík byl často v ohrožení a protože to je můj parťák, tak jsem ho samozřejmě musel bránit. Vše z cest po Andalusii je popsáno tady, já fakt nemám síly ani si to vlastně nepamatuju, když o tom tak dumám, bylo to furt z auta do auta, v domku vlastně jen večery. Po 7 dnech jsme je zase naložili na letadlo a poslali domů. My jsme jeli zase se zastávkami, mě ty hotely teda dost nebavěj, už proto, že mí lidi nemaj kde spát, protože tam mají malý postele. No, a na Velikonoční pondělí jsme slavně dojeli zpět.
PAk už jen něco málo bloumání po rašících lesích, ale dost jsme to flákali, protože já furt spal a lidi furt makali. Až dneska jsme to trochu napravili, když jsme byli na Jizerce juknout na narcisy - ještě tam byly. No, ale došli jsme domů a já zase spinkám, ještě nemám dohnáno. Tak dobrou.
Psáno 26.04.2025