Březen - za kamny setrváme
Archiv
Březen - za kamny setrváme
Divně se nám ten březen vyvíjí. Napřed sníh a led, pak včely na krokusech a talovínech. Nakonec poslední pořádný výlet za zmizelými vesnicemi v Ralsku - a ejhle, spousty bledulí v plném květu. A rovnou podotýkám, že ještě teď si lížu rány, nějak to přehnali s tím pochodem. A navíc panička tvrdila, že tam, kde byly lidi, by měly kvést sněženky a narcisy a tady teda bledule. Ovšem může to být tím, že tu přešlo mnoho vojenských bot 3 armád, tak bůhví, co to udělalo s pH zdejších pozemků.
Ještě jeden naprosto podivný výlet - obíhali jsme Lemberk. To prostě tak paníčce cosi přeběhne mezi ušima a jedem. A tak jsme v týdnu místo dřiny na pozemku jeli na výlet. Pěkné to bylo.
Jinak prostě jen ta dřina, i když teda trochu lžu, jednou jsme taky, tuším ve čtvrtek ráno, proběhli trochu delší lesík, abych si zařádil. A povidlo se, řekl bych. Měl jsem tentokrát nějak kliku a poměrně často mě pouštěla, odvděčil jsem se tím, že jsem zdhnul jen asi dvakrát. To, myslím, není vůbec špatný skóre, i když říkají, že třeba teta Beta nezdrhla nikdy. DIvná.
Psáno 8-3-2025
Fakt týden plný velkých zážitků! Výlety jak by už léto bylo. V neděli Valtinov, koukáme, zda náhodou už se tu nehoní jeřábi. Nehonili. Ale ptáčkůch jsme pár viděli, některé jsem i lovit zkoušel, ale úspěch minimální.
Hned v pondělí zkoumáme bledule pod Troskami, procházíme maličko upravenou tradiční cestu. Nutno říct, že jme mezi bledulemi sami nebyli, všude jinde jo. Je to celkem zajímavý, že lidi jen dupou po kytičkách a ostatní pěknosti jsou jim ukradený.
Pak nasněžilo, ale mí odvážní a otužilí lidé se nebáli a chodili jsme do lesa, případně blbnuli na zahradě až drny lítaly. Páník oplakal zachumelený kytky, ale ony se zmátoží, myslím.
Dnes týden vyvrcholil objevitelskou cestou okolo Kytlice, hledali jsme vodopád, trochu jsem si poběhal v místním lesíku aže zase panička voláním zjišťovala moje souřadnice, tak jsem kvůli tomu prošvihnul pochod 3 jelenů, který zas pro změnu zachytil páník. Dost mě to mrzí ještě teď, když to píšu, ty by čubrněli, jask uměj běhat, kdybych to neprošvih.
Teď musím odpočívat, fakt to bylo náročný, a prá se chystá zima ještě, tak šup k radiátoru.
Psáno 15.3.2025
NNT - naprosto nudný týden. I fotodogumentace to jasně zobrazuje - nuda, nuda, šeď, šeď. Zlomilo se to až dnes nejen ještědským výletem, tan byl nakonec taky pěkně krátkej, ale hlavně se tu zjevily děti, které už jsem v plném počtu dlouho neviděl. Fotky z toho nejsou, přitom okamžik, jak Fanča přede mnou bránila své nové "králičí" botky (fakt vypadaj jak králík a já bych je tak rád zkousnul!) naproto nekompromisním odtláčením mého čumáku, to by každej, kdo tvrdí, že děti si se psy neporadí, měl vidět. Ale já na Fanču nedám dopustit, je to moje tajná panička, jen moje veřejná panička se to nesmí dozvědět.
Fakt v týdnu jen bloumání po lesích nad Rupre, nic objevného, dokonce bych řekl, že to bylo i dost krátký všecko. Nejdelší vlastně byl pěší výlet k buřtové babičce, když byl páník ujetej. Šli jsme civilizací a já byl hodnej. Tak hodnej, že to panička i konstatovala. I když jsme potkali nějaká zviřátka (dokonce jsme potkali i kůzlata, le moc jsme nepokecali), nechával jsem svodítko prověšené, aby viděla, že se nemuí bát vzít mě na ten velkej výlet, co tajmě plánujou a já se mám tvářit, že o tom nic nevím, Jen teda nevím, kdy to nastane, zatím se nic nebalí, tak asi je dost času. Ale auto bylo v servisu, to není úplně běžný. Musím je hlídat, aby mi nezdrhli, fištróni.
Psáno 22.03.2025