Je až s podivem, jak dlouho mí lidi vydrží mrznout, hlavně, že jim to tepelný čerpadlo pěkně vrčí. Myslím, že to byl ten hlavní důvod, proč jsme chodili ven tak málo a na tak krátko, oni byli zmrzlí (no, já trochu taky, ale já jsem votužilej), ale balili to do takových těch opatrovnických větiček - bude se to Yodovi smekat, bude pajdat, bude se mu to bořit... Pche. Já jsem na sněhu a ledu jako doma na rozdíl od nich (páník dneska zaryl do ledu nejen foťák, ale i nos! :-)). Takže zkrátka přes týden se nedělo nic, co by stálo za zaznamenání, teda jednou jsme šli trochu delší pod Pilzberkem, ale fakt jen jednou. Jinak se furt čekalo na někoho, kdo měl opravit jakousi klapku na topení. Přišli ve středu, klapku opravili a nestalo se nic. Zima jak v rusku. V pátek večer dorazil šéftechnik a vysvětlil, že holt je barák velkej a vystydlej /to my budeme za chvilku taky) a že to bude chvíli trvat, než se ohřeje. Cosi pošudlal v té skříňce, na kterou nedosáhnu, řekl že víc už to nejde a odjel na ples. Ale od té doby jsou aspoň teplý radiátory,takže naděje se pomalu zvětšuje.
Dnes jsme vyrazili na objevitelskou, panička usoudila, že okolo Vlhoště už sníh nevude a ani tam nebude bláto. No, sníh tam byl, ale ten nám vadil asi nejmíň, ten led byl zvlášť pro méně šikovné členy výpravy bezmála smrtící. Ale konečně jsme se pořádně prošli a i když výhledy byly zcela babičkovské, byl to moc krásnej vejlet. A teď spát, v baráku je po měsíci poprvé 19st.
Psáno 07.02.2026

Mám dobré i špatné zprávy. Dobrou zprávou je, že se podařilo opravit topení, teda snad. Takže už zase mohu spát bez peřinky, i když teda občas váhám, jestli náhodou to obecně není dobrý způsob spánku. Velmi příjemným je zvyk mých lidí dávat mi pelíšky k radiátorům, blbé je jen to, že jich není mnoho, nějak si myslím, že bych si zádíčka ohříval podstatně lépe, kdyby bylo víc jak 5 možností k výběru, tak to se cítím trochu omezen v rozletu.
Špatnou zprávou pak je, že nám ukradli slunce. Jednak teda páník denně prská, že nevyrábíme, ale hlavně je to krajně depresivní furt koukat do šera. Vzpomínám na dny, kdy se v obýváku nedalo vydržet, jaké tam bylo vedro. No, tak to už není, i když teda rampouchy už taky nemáme.
Párkrát jsme prošli les, dokonce i trochu delší okruhy jsme si dovolili, přestože nahoře pod Pilzberkem je ještě sníh a na cestě to smeká, což panička nezapomene připomenout. Ale občas mi bylo umožněno se i trochu proběhnout, možná to dobře zobrazí i zdejší fotodogumentace.
Asi nejlepší byla poznávačka nad Všení, kdy jsme dobývali hrad Chlum - Kozlov. Ona tam teda vede značka, ale dřevorubci měli branné cvičení a cestu poněkud zneprůchodnili, a tak jsme hrad ztekli přímým útokem. Obránci byli tak překvapení, že prchli a na hradě ani noha, prosmýčil jsem jej skutečně důkladně. Raisova vyhlídka nedaleko od hradu nám poskytla zamlžený výhled, že prý odsud jsou vidět Krkonoše, no to bych teda chtěl vidět. Pak už jsme dobloumali zpět do Všeně, zmokli jsme až v posledních minutách, kdy jsme taky potkalil školku na výletě a musím říct, že jsme se dětem velmi líbil.
No, a od té doby odpočívám, protože si to zasloužím.
Psáno 14.2.2026

Jsem znaven, nezbývá, než být převelice stručný. Má únava plyne z toho, že od čtvrtka jsem tu kromě těch mých dvou kráječů masa a sypačů granulí měl na starost i Fanču, a ta mě nenechala spát. Neustále jsem hlídal každý její pohyb, aby se jí náhodou něco nestalo, ať už háčkovala svá zviřátka nebo s paničkou plánovala jakousi mě zatím utajenou dofču. Jedinou chvilku, kdy jsem si trochu oddechl, bylo dnešní dopoledne, kdy šli na běžky (o tom záznam jinde), což je psíkům činnost zapovězená. Takže z toho plyne moje naprostý vysílení, takový hlídání fakt není žádná sranda.
V týdnu jsme s hrůzou sledovali, jak zima si spletla dveře a místo aby nás opouštěla, tak si sedla a pobyla. Což o to, já celkem sníh rád mlsám, ale pod tlapkama ho rád nemám a to ranní oblékání do kombinézy mi taky nedělá dobře, chci trotiž co nejrychleji přečíst ranní poštu a zmizet zpět v pelíšku, dokud je ještě ohřátej. Ale místo rozkvetlých sněženek nám tu padly krutý mrazy a moje venkovní chlastátka jsou k nepoužití a všude sněhu na rozdávání. Jako běhá se v tom dobře, ale studí to, preferuju jemný trávník. I v těchto těžkých podmínkách jsme ale samozřejmě vyrazili ven a trochu zkontrolovali naše místa, to dá rozum. Ale teď už musím fakt odpočívat, bůhví, co mě čeká.
Psáno 21.02.2026

Tak a přišlo jaro! Doma máme teplo, protože jsme zastavili teplou vodu k babičce a ejhle, tepelný čerpadlo si vzpomnělo a začalo topit. A do toho se objevilo sluníčko a já měl v obýváku krásných 27, to se to vyvaluje!
V týdnu jsme se až tak moc neflákali, občas jsme šli ven, dvakrát dokonce na trochu delší procházku pod Javorákem či Pilzberkem. Pozorovali jsme mizení sněhu, i když led na některých cestách ještě smeká, sluníčko se ale opírá do strání a už bych skoro čekal, že vylezou devětsily. Krásně tekly potoky a zvláště pak Černá Nisa, ta nám vysloveně hučela a nemohli jsme ani překročit potok, co jde přes cestu nad jezem.
Excelentní výpravu naplánovala panička na dnešek, to jsme šlapali mocmoc kilákůch (no, mapy.com teda píšou 10, ale jáí to vidím tak na 15 nejmíň) krásnou krajinou nad obcí Radvánec, část jsme dělali vysloveně prvochodní. A moc se nám to líbilo, jen teda jednou jsem trochu zdrhnul a musel jsem se kořit, ale stálo to za to. Vždyť já se vlastně pořádně neproběhnul na sluníčku půlrok!
Psáno 28.2.2026