Není moc co psát, když se jeden rekonvalescencuje, tak vlastně postrádá pořádné zážitky. Pravda, v neděli, která byla avizována jako jasná, jsme to jeli zkouknout na Vyskeř - a byla! Nevím teda, zda to stálo za to ranní vstávání, ale vítat slunko na kopci je pěkný. Přiznám se, že nějak (asi tou nemocí teda, jinak mi nenapadá, čím by to mohlo bejt, i když páník tvrdí, že prostě začínám mít rozum) se mi v posledních dnech špatně vstává. Panička nebudí jen páníka, ale i mě a to tu teda nebylo ještě.
Jinak se prostě nic nedělo, no teda každý den jsme se trochu větrali, ale až dnes teprve aspoň trochu delší cestou, jinak to fakt byly rychlovky. Ale spravedlivě musím přiznat, že jsem byl i pouštěn a mnoho jsem nelítal, že by mě to pouštělo? Nepředpokládám, spíš asi se to prostě tak sešlo. A navíc jak má páník furt houmofis, tak se pořádně nevyspím, protože furt ruší. Tak to zkusím teď, třeba to vyjde, i když nevím, podle všeho přijedou prťata prázdninovat a já se teda dost těším, jak je budu trýznit, vodit do lesa, cintat jim na mobily a tak všechno. Jsem na ten týden převelice zvědav.
Psáno 3.2.2024

Tak teda tento týden rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem, naopak otročina od rána do noci. Normálně spím tak, že se v noci několikrát přesouvám z dolního na horní pelíšek a zase zpět, ovšem tentokrát prostě každý den jsem upadl a nevstal. A ta ostuda - panička mě budila zvoněním misky! To fakt je neběžné.
Za všechno mohly děti, které nastoupily na prázdninový pobyt v neděli večer. Já teda nepochopil, že je tona týden, mocně jsme je uvítal, aby viděly, jak je mám rád, a trochu mě překvapilo, že si tahaly tašky do pokojíků, ale budiž. V pondělí jsme je zlobil u snídaně no a pak vlastně u každého jídla, protože jsme měl oprávněný pocit, že dostávají lepší a větší porce než já. A navíc se mi jevilo, že by mohly být trochu měkčí než mí lidi. A navíc s námi jedla babička a když jí složím tlamu na ruku, tak zpravidla povolí a nechá mi svůj talíř, jenže teď u toho byl páník a dělal děsně zle. Krom u jídla jsme je teda trochu zlobil i na cestách, kam mě vzali, jakože mě zdaleka nevzali všude. Třeba do botanické zahrady nevím proč jsem nesměl, stejně tak do bazénu, i když tam teda bych za nima ani nemusel. A pak taky byli v motýlím domě a mě nechali s paničkou venku, trochu jsem jim to vyčítal, protože na těch dveřích byl škrtnutej úplně jinej pes. No každopádně podrobný přehled o tomto týdnu je podáván úplně jinde, Vilík si nenechá na svůj deník sáhnout, a pro mne zbyly jen vejškrabky fotek. A navíc, přiznejme si, jsem ztahanej jak pérka rolet a chci spát. Snad jen drobné pochlubení - bez jediného štámu dnes večer odjeli a vypadali spokojeně. Já to teď budu tak týden dospávat.
Psáno 10.2.2024

Vlastně jsem celý týdne odpočíval, jednoho ta pedagogická práce dost zničí, nebudeme si nic namlouvat. Ty děti potřebují pevnou packu, občas jsem je i ocasem trochu řezal, no, už jsou mimo moji moc, tak snad jsem na ně pozitivně zapůsobil. Ale zmohlo mě to, ne že ne.
Celý týden šeredně, krom pátku a musím uznat, že to mí lidi vzali jako čelendž a ten pátek mi zajistili skvostný. Úplně jim odpouštím všechny ty pozdní pamlsky, málo v misce, šetření piškoty i banánem na cestě. Protože stoupání na štolpišský vodopád je prostě parádní, i když do kopce, a na Ořešník jakbysmet, i když na vrchol mě teda nepustili (a já se do toho ani nehrnul, děsně foukalo totiž). Tím jsem si dost spravíl FF týden (fakt flákací), kdy mě nevzali na pořádnou prochuli. To věčný poškubávání na vodítku mě fakt nebere. Dneska jsem jim to dal trochu sežrat, protože nás na ranní krátké překvapis Skůby, je černej a nemám ho rád. A tak když mě na něj nechtěli pustit, zle jsem se na paničku sopil, až i páník si povšiml, že cosi je v nepořádku a chvíli mě uchopil. Pak mě to přešlo, ale bubliny jsem měl teda veliký. To mají z toho, že chodíme jen krátký, i když teď teda mocně odpočívám, trochu nahlas, až se mi i babička směje (asi teda hodně nahlas, protože ona moc neslyší).
Psáno 17.2.2024

Jsem uštván a zničen. Ležím v koutku na přenosném pelíšku a dumám, co jsem asi provedl, že jsem tak uštvaný. Asi musím popořádku-
V neděli jsme šli na Černou Nisu, to já moc rád. A bylo hodně mokro pod tlapkama a navíc panička zkusila zkratku, kde oni měli mokré zadky, ale co já chudák? Já tu skálu musel taky nějak slanit a nebylo to snadný teda. Bolel mě pes až do pondělí.
Pak jsme trochu chodili, ale fakt krátce, protože furt pršelo a já to prostě nemám rád. Vlastně nejvíc jsem poběhal na zahradě, protože tam vím, že mě chytat na voditko nebudou. Ale pak došlo k překvápku - páník nás opustil. Odjel ani nezamával. A tak ve čtvrtek jsme nebyli nikde, navíc teda fakt lilo furt. A v pátek s paničkou po Ruprechtických lesích a rybnících. Neříkám, že špatný, ale les je les. A do toho přijela hOlinka a pAnel a já si zase omlátil ocásek o ty blbý stěny. A navrch se nám vrátil páník. A to pak oni sedí a žvatlají do pozdních hodin, ale já to musím hlídat, navíc babička napekla buchty a ty já musím hlídat úplně nejvíc.
K dovršení vší té námahy jsme ráno vyběhli Velkým Štolpichem nahoru a Malým dolů. Jednou jsem maličko paničce utek a mám natlučený žebra a přední packu, jak jsem se pak tedy na to volání zprudka vracel (ona za to může, kdyby nevolala, nespěchal bych a určitě bych si našel bezpečnější cestu). No a navíc jsme se brodili sněhem! A pak děsně z prudkýho kopce údolím Malého Štolpichu, no to mě braly ramena, to snad každej pochopí.
A tak ležím v koutě a dumám, co zítra. No, napřed nějaká pořádná véča, to je jasný. Pak budu chviličku cumlat polštářek do úplného usnutí a pak se uvidí. Teda na tu večeři se už fakt těším!
Psáno 24.2.2024