Tydlencty změny roků by už měly přestat, jednak kdo si má pamatovt, jakej je rok, jednak kdo má shazovat ta kila potom. Ale pěkně popořadě, ať v tom nemáte guláš. Máme novej rok! Sudej, jak s určitou skepsí pravil páník. A na to konto mi určitě snížují dávky, ten pocit mám naprosto neodbytně. Dokonce k babičce odnesli tu mísu cukroví, které tady klidně mohlo pobejt. Panička si složila věž a od té doby ji zase rozkládá do pytlíčků, takže máme všichni úplný volno. Až na ten sníh venku, ten se musí odhazovat, protože jinak já teda nevycházím. Jako by nestačilo, že to studí na tlapky, ještě abych do toho čůral! Ai mi nehne, dokud neudělají cestičky, nevycházím.
V lesíku občas trochu proběhneme, ne, že by úplně ne, na začátku týdne ještě nebyl moc sníh, ale stejnak jsem byl dost krácenej na svých bězích, protože, jak panička prorocky vždy praví - bude kulhat. A nekecá, to se musí nechat, když se mi náhodou povede trochu poběhat, pravá zadní přestává poslouchat. Ale občas mě pustí aspoň na chvilku, já ne vždycky se utrhnu, někdy hraju moudrého dědulu. Kupříkladu jak jsme šli se Středočechy okolo Marienthalu, vůbec jsem se neutrhnul, smekala se jen ona. Taky v Opičáku jsme na chvilku byli, to už nasněžilo a panička se bála do hor, tak aspoň kratičce po rovince a co se stalo? Nepajdal jsem!
Dneska jsme obcházeli pod Děvínem Chrastenský vodopád, to jsme si fakt užíval. No, a vystupoval jsme z auto po třech. Musím se to naučit nějak maskovat, protože tím pádem mám zase průšvih.
Psáno 3.1.2026

Dorazila sem zima, fakt krutá zima. Na zahradě leží hromady sněhu, které mi brání zahradu svobodně probíhat a odmítám do toho čůrat, dokud se teda nezapomenu. Venku v sídlišti prosím, to zvládnu, ale doma na zahradě sníh nesnáším a když nemusím, nevycházím.
V týdnu mi onemocněla panička, kdosi na ni prý cosi plivnul. A tak jednou jsme byli v Opičáku jen s páníkem, z toho není žádná dogumentace, protože on když svírá vodítko, nezvládá u toho foťák. Před tím, než to na paničku padlo, jsme zajeli k Bílým kamenům, že prý tam bude míň sněhu. Cha. Cha. Cha. U nás kolem Žuláku jsme taky prošli kousek, ale fakt to studí na tlapky, vlastně jsem byl rád, že to s těmi cestami moc nepřeháněj, v pelíšku u radiátoru je líp.
Dnes ráno jsme jeli do Příšovic počítat ptáky. Zvládnul bych to sám, viděli jsme totiž 2, z toho jeden nebyl ani identifikovatelnej. Tak se panička nasytila na zahradě, tam jsme měli ptákůch nepočítaně. Nejraději mám ty lojový koule, co jim dávaj a oni to nestihnou, neloupaná slunečnice mi zdaleka tolik nejede, ale když není nic lepšího...
Psáno 10.1.2026

Jak jsem inule psal o veiké zimě, to jsem ještě nevěděl, co to je velká zima. Už to vím, kajícně si chodím k paničce pro přikrývku a pokorně se v noci tulím, aby nám bylo aspoň trochu snesitelně a mohli jsme spát. Odešla nám totiž klapka. Ono se řekne klapka, ale vypadalo to, že odešlo tepelný čerpadlo, to je to zařízení, které odkudsi čerpá teplo k nám, do mýách oblíbvených radiátůrků. No a najednou jen takové vlahé plechy... Když už bylo v boudě 16 st., páník zavelel k ústupu, přestal frajeřit se čtvrtou vrstvou svetrů a zavolal technika. Ten hleděl jen několik vteřin na tu chytrou skříňku od čerpadla a požádal o kladivo. Od té doby čas od času někdo poklepe na trubku, v níž je schována klapka, ona se napraví a topíme. No, fofr to není, ale věřte, že 19,2 je víc jak 16. Už se tu dá trochu být.
Z důvodů zimy a zmrzlého sněhu jsme pomezili pohyb. Vlastně jsme byli hlavně v Opičáku, jednou teda taky jsme šli u nás na špici, ale ani jsme nedošli na konec, tak blbě se šlo. Až dneska byl výlet, na Grabštejn a k 80 dubům hraběte Clam Gallase. No a mě se to nějak vymklo a dvakrát jsem paniččce urval tlapku, protože jsem v dáli viděl pohyb a to já teda jdu. No, pokaždý to bylo nějaký pitomý auto, utíkal jsme úplně zbytečně, ale podruhý už se mnou panička vůbec nemluvila, i když jsme na ni čekal na cestě, auto jsem nepovalil, prostě jsem čekal, a ona na mě vůbec ani nepromluvila a šla úplně jako bych tam nebyl! Páník mě zachránil, vzal svodítko ašli jsme teda za paničkou a ta se mnou furt nemluvila až pak za chvíli. A trénovala se mnou povel stůj! dokud jí nedošly piškoty. 4ili jsme dali 4 zastavení a pak už vypadala zase normálně. Asi si na sebe budu muset začít dávat pozor.
Psáno 17.01.2026