Tydlencty přechody špatně snáším. To si tak ležíte na jednom z pelíšků a najednou frnk, frnk a rok je fuč. A do toho mi někdo roztrhal všestně všechny hračky včetně dvou fotbalových míčů, takže nejen, že jsem chudáček obecně, ale teď navíc totálně bezhračkový. A to mi před Silvestrem donesli 3 nové s pískátky, ale jak se tu ten starý rok pral s tím novým, tak to všechno semleli nejspíš a já mám teď nic.
Občas udělám trochu scénu, nejen, když někdo přijede (a že jich sem v posledních dnech přijelo a zase odjelo nepočítaně), to pak lítá buď sníh nebo drny, podle toho, co je blíž. Občas si zavrčím i na paničku či páníka, když mi chtějí vyloupnout z tlamy to pískátko třebas. A jak se hned nafukujou! Raději jim ustoupím, bůhví, co by mi mohli ještě udělat, třeba obídek nevydat nebo tak něco.
Jinak v týdni samý hosti a čas od času s nima nějaký ten výlet, ale krom cesty kolem Mácháče to všechno byly takový mrňky, že to snad ani nestálo za to. Ale teď musím všechny ty mejdany dospat.
Psáno 4.4.2025

Bolí mě celej pes, budu převelice stručný. Nakonec i tak velmi podrobně popíšu celý týden, protože se vůbec ale naprosto vůbec nic nedělo. Snad jen návštěva paní doktorky, která mi chvli luxovala pupík, pak mě zákeřně bodla mezi lopatky, ale já jsem byl velmi statečný, ani jsem necek ani jsem si necvrk. Prý prvně, no jsem už velkej chlap přece.
Celý týden jsme nedělali vůbec nic, jen občas jsme teda bloumali v lesích nad Ruprechticemi. Občas padal sníh, občas pršelo, vlastně byla furt zima, když o tom tak dumám. Srandovní to bylo jen na ledě, to panička velmi půvabně plápolala na vodítku a pokyny vyštěkávala už skoro jak já.
Dnes to bylo jinak. Panička už před časem zjistila, že kolem dančí obory Velký Dub (to je u Mácháče) vedou stezníky, které ještě neviděla a dnes jsme to tedy napravili. No a jak pravím, bolí mě celej pes, pajdám na nějakou přední a nějakou zadní. A to všechno i přesto, že většinu času jsem byl na svodítku a když náhodou nebyl, tak jsem přece byl hodnej, jen jednou mi to trochu ujelo, to když jsme zdvihnul daňky mimo oboru (v ní podle mě žádný daňci ani nic nebydlí, to jsou jen marketingové kecy) a trochu jsem si s nimi zaběhal, ale fakt maličko, ani nestihla ochraptět. Jenže všude trocha sněhu, pod ním mokrý listí, mokrý kořeny, mokrý písek, no smekalo to úplně všude. Ale prošmejdili jsme kdejakej úval, důl či ooudol, prostě tohle už perfektně známe. A nemohu říct, že by ta cesta nebyla pěkná, dokonce Bezděz jsme viděli!
Psáno 11.1.2025

Byl to divný týden, už tím, že v neděli jsme NIKDE NEBYLI! Počítali jsme ptáky. Todlencto se snad ještě nikdy nestalo. A ještě pod průhlednou záminkou, že já pajdám na přední. Kdyby oni se viděli, jak divně se přesouvají, mlčeli by, pokud to teda dokážou. Do toho v počátku týdne přišel páníkovi nový teda starý ale hlavně foťák. Že na mě jeden je málo. A tak tahá na zádech dva a sprostě nadává, když je přehazuje, protože je nešikovnej. A navíc s tím teda moc neumí, ale já mu věřím, on se to naučí.
V týdnu jsme bloumali jen tady pod komínem, jednou teda pochod v Karlově, kde si panička slibovala málo sněhu pod nohama, no, ještě se v tom předpovídání počasí musí hodně zlepšit.
Extrémní chybka se nám přihodila dnes. Norové totiž paničce předpověděli inverzní nádheru v Českém Středohoří a páník hnedle volal, že brácha byl na Házmburku a já ne a že to budou parádní výhledy. Tak jsme ještě za tmy vyrazili, aby to bylo jo frišný, protože má pěkně mrznout, stromy obalený námrazou, modrý nebe nad náma a bílý mlhy pod náma, to bude paráda. No, a dopadlo to jako vždycky. Ledové stezníky se nepokrytě vysmívaly páníkově rovnováze, já se aspoň naučil bruslit, ale oni, darmo mluvit. Finále v poli pod hradem, kdy mi panička musela osvobodit tlapky, protože jsem tu nalepenou černozem nemohl unést, to už byly jen takové třešínky. Hrad jsme neviděli nikdy. A proč se to jemnuje středohoří taky netuším, žádné kopce tam totiž nikde nejsou. Pohleďte zde.
Psáno 18.01.2025