S plnou dávkou cvočkování do letních radovánek
S plnou dávkou cvočkování do letních radovánek
Archiv
Tak nám to léto divně začíná - máme tu na letní byt mladíka! Prostě mí lidi nevědí nic lepčího, než mi navalit spousty nových povinností, že jako abych se nenudil. Vůbec neberou ohledy na můj šedivějící čumák.
On už ten začátek byl dost napínavej. Vyrazili jsme na speciální objevitelskou cestu k Porscheho smrti. Už jsme tam jednou byli, ale to jsme šli po silnici a jen ten kousek k Nise jsme brodili borůvčí, které jsme měl místy nad hlavu. Tak tentokrát to panička vymyslela jinak, vyzbrojena mapami.cz nás vedla speciální zkratkou mimo cyklistické trasy. No, tam by totiž bažiny zhltly klidně cyklistu i s bicyklem, hory s horákama, lyže s lyžákama ba i já tam měl dost problém. O paničce, která tam málem střevíc nechala, se ani bavit nebudeme. Ale naprosto vysílení jsme k cíli dorazili, jen by si jeden myslel, že zkratka bude kratší.
No a od té doby se nehneme z baráku, asiže je dost mokro, soudím. A když třeba vyrazíme k nám do lesa, jen smutně konstatujeme, že nerostou a tedy cesta byla vlastně až na nějakou tu drobnost úplně zbytečná. Nejsrandovnější to bylo hnedle ve čtvrtek, kdy kVilík přicestoval. Vzali jsme ho do Karlovských bučin, že uvidí kytky. No, kytky teda neviděl žádný, ale tak mokrej bez bazénu ještě nikdy nebyl. A to jsme se ani nedostali do té nejzazší úvratě, trapně jsme se otočili sotva v půli. Jó kvůli mně by to neudělali, já bych musel absolvovat povodeň úplně celou. V pátek jsem měl skoro volno, protože chlapi šli plovat do bazénu (cítili se po čtvrtku nějak vysušený nebo co) a tam já nesmím, protože bych jim zanesl filtry. Takže jsem sbíral síly a bylo proč.
Sobota, když teda kVilík vstal po dvojím fotbalu, je objevitelská - objevili jsme mu Velkou Jelení. Jasně, já to tam dávinko všecičko znám, ale mládež nezralá dosud na pořádným kopci vlastně nestála. Tak si ten kluzkej čedič užil, panečku, a výhledy do kraje, co vlastně vůbec nezná. A což teprve, až se naučí Máchu!
No, a to je všechno. Když píšu tyto řádky, náš národní mančaft schytal dvě branky, chlapec vypnul televizi a otíral si oči. A já teda jdu spát.
Psáno 3.7.2021
Ne, Jan Amos ze mne nebude. Nemám tu sílu ani trpělivost. A navíc mi do toho moji lidi hází vidle. Když už konečně navážu s mladíkem ten správný oční kontakt (po výlete je na kolenou), tak mne zavřou a někam si ho odvedou. Když mne chtějí alo opravdu silně otrávit, mlátí do malého míčku malinkatou plácačkou a když si u nich lehnu, tak o mne škobrtají a nemluví na mne slušně. Jak pak mám jako na toho chlapce řádně působit, vést jej k distingovanému vystupování, mluvě Mirka Dušína a zvídavosti Sklodowské? Mydlí do míčku, to je kultura, panečku. A pak mi ještě s páníkem ujeli na kolech, proplakal jsem hodinu u vrátek a přestal jsem jíst. A maj to! Panička mne krmí z tlapky, to musím udržet, to je moc fajn. Občas mi na granulky namaže máslo! Ale abych se vrátil k tomu nebohému chlapci, o něhož se evidentně nikdo nestará a vyrůstá jak dříví v lese. Koukám mu přes rameno cože to sleduje na tom ajfounu a on se úplně otřásl. Ano, trochu jsem mu cintnul na obrazovku, ale s obsahem to fakt nic neudělalo. A chlapec z toho měl ujímání, naštěstí páník má v kapse už od Vánoc kapesník a tím to hošíkovi opravil, taky si budu muset něco takovýho pořídit. Mladá panička mi teď dodala celou vanu starších ručníčků, tak něco vyberu pro tyhle příležitosti, ať páník nemusí zasahovat.
No, chlapec tady neměl úplně nudnej program, ale jen z části jsou tu fotky, to ty, kde jsem i já. Ale ono to stačí, vlastně se dá říct, že to je to jádro, okolo kterého se namotávají ty ostatní zbytečnosti, například ten cyklovýlet, který pro změnu není dokumentován vůbec, krom jednoho velkého škrábance na páníkovo noze a ještě většího na chlapcovo duši. Takže největší byl výlet do Lužice, protože nepočítám výpravu na Jizeru, kamžto mne nevzali, že bych měl na skalinách potíže, ale pro chlapce to byl bezmála iniciační výstup na přestisícovku (to je fakt vyšší jak Ještěd?). Pak ještě byli pánové u rybníka u Žitavy, to jsem musel doma hlídat paničku, furt mne jen trestaj, přitom v tom rybníku jsem prvně v životě osvědčil, že kraul je moje druhá přirozenost. No a pak jsme šli taky jednou na houby, právě to jsme našli a krásně jsme celou cestu mokli. Musím ale konstatovat, že tentokrát už to mladíkovi nevadilo, učí se rychle a kdybych ho měl pod dohledem ještě tak 14 dnů, bude z něj lesák. A ano, možná zase zapomene písmenka..
No, a teď se omlouvám, musím spát, hodně spát, furt spát. Dobrou.
Psáno 10.7.2021
Nestíhám, cosi se děje a já to nepobírám. Místo, aby panička chodila do práce, dřepí doma furt něco smýčí. A pere. A vaří, to je obzvlášť podivné. Evidentně se něco chystá. Kvilík tu není, a já stejně nemohu vychrapovat, protože mi tu šmejdí a čenichá a já musím chca nechca spolupracovat. Nebo se aspoň tak tvářit, fakt by bylo blbý, kdybych se prostě jen tak rozvaloval. A tak teda přecházím a projevuju zájem. No, spíš teda trochu ukazuju, že lépe by bylo, kdyby šla bouchat kačky. Já bych se vyspal a že není úplně všechno špíglnýgl by stejnak nikdo nezaznamenal. Až se mi z toho udělalo šoufl a nechce se mi jíst. Páník mne podezírá, že jsem zaznamenal obvod jeho pasu a aktivně se takovému vývoji bráním, ale ne, já prostě nemám chuť, no. Zvlášť když se dějí takové divné věci, ale už jsem to několikrát, myslím, zažil. Jen k čemu to přiřadit? Netuším, ale jsem ve střehu. A je celkem fajnové, že mi panička teda dává maso z ruky a ty hnusný granule mi maže máslem, to pak jsem občas ochoten některou i polknout, nerad. A pak hnedle vyskotačím a spásám zahrádku, když teď páník pěstuje tu otavu pro cozí králíky, tak já se teda trochu přiživím.
Venku jsme byli jen 2x, v neděli a ve středu. Ta středa fakt teda byla za trest, už léta jsme nebyli tak blízko rozpuštění, proti tomu deštíku je koupel vlastně suchá cesta. No, ale jak pravím, není čas o tom moc řečnit, musím se soustředit, kde ty lidi mám, něco se chystá a já nevím, oč jde. Takže - kdyby něco, budu štěkat!
Psáno 16.7.2021
Nejhorší očekávání se stalo skutečností - ano, zase ta dovolená. Nechápu, proč lidi ekonomicky trochu vzdělaní nevidí, že když oi se chtějí flákat na dovolené, jiní všechno odřou, výsledek je, že suma celkové dřiny je zachována, jen holt je toho víc na nás, odpovědných.
Takže jako pojedeme za kulturou vysloveně prastarou a při té příležitosti se možná bratránci naučí plavat. Tak ta kultura prastará v Toskánsku určitě krásná je, to nezpochybňuju. Tlapkání po městech a městečcích je pro mne převelice opojné - lidé odvrací foťáky, kamery a mobily od mrtvých domů a zaměřují se na mne, chodí mne hladit a drbat a s mými lidmi vedou zasvěcené řeči o tom, že jsem jistě hodný (noabyneasi), že jsem krásný (noabyneasi) a kolik toho asi sním (držím línou štíhlii). A kVilík se pak podivuje, kolik má po světě panička známých, když s ní tolik lidí tak mocně řeční. Jo, tadlencta kultura mi vyhovuje.
Horší už byla ta druhá část úlohy - řeknu vám, že dělat plavčíka v pětatřiceti stupních není nic záviděníhodnýho. Páník mne naštěstí naučil chodit pod sprchu a tím mi maloučko ulevil, ale po třech dnech sprcha přestala fungovat a já se musel nechat polévat a to teda nebylo nic moc. Navíc frekventanti se mi rozdělili do dvou skupin, jedni dělali v bazénu děsný skopičiny a druzí měli hysterický záchvaty ze smočení ksichtu. A nad tím vším má jeden dosírat a zachraňovat, to fakt vysílí. Spal jsem celou cestu a spím ještě teď a myslím, že budu spát ještě týden.
Psáno 25.7.2021