Fakt parádní týden. Počasí někde mezi Egyptem a Reykjavíkem. Výhodou je, že nemusím běhat v pyžámku, protože panička na začátku vycházky nedokáže odhadnout, jaký typ kožichu bych měl zrovna používat. A tak běhám nahatej a je to tak nejlepší. Střídá se nám tu vedřinec nad 15 stupňů a občasná chumelajznice, která způsobuje poměrně obtížnou průchodnost mými nejoblíbenějšími stezníky jako kolem Javoráku, tak pod Pilzberkem. No a občas mi zapadá i moje nepříliš prostorné předboudí, kde mi navíc ještě vysazují ty nesmyslný kytky a jeden nemá kam šlápnout, o žlucení ani nehovoře.
No a navíc tu máme apríl - jeho počasovou složku jsem již popsal, ale k tomu se pojí ještě ta naprostá nevypočitatelnost, kdy mne nechají vyspat. Já totiž nejlíp spím, když ráno vypadnou a přijdou až podávat obědovou misku. No, a to se jim teda daří vysloveně aprílově, tedy nepředvídatelně, ba skoro vůbec. A já abych to všechno organizoval, dosíral na všechno a u toho ještě odpočíval, jak se na pejsánka mého věku sluší. Jsem týrán, evidentně. A do toho musím kontorlovat všechny ty cesty, teď jsme rozšířili akční rádius i na Rašovku a vůbec ještědský kopec a já fakt nevím, kam dřív skočit.
Trochu si to mohli vylepšit Velkopátečním výletem, ale zajistili tak šílený počasí, že nevím, jeslti už jsem jim to odpustil. Každopádně musím zmínit, že jsem se potkali se spoustou jelenůch ještě bezrohých a prasákůch se spoustou mláďat. Všechna ta zvěř mne totálně ignorovala, což mi taky teda nezdvihlo náladu, kdyby se aspoň rozprchli kvičíce, ale oni jet tak jako juklli a nic. Zvuky vydávala jen panička, jednalo se o zvuky varovné a konejšivé, abych jako nikam neběhal, přitom já sotva pletl nohama. A to všechno jen proto, že páník si chtěl zavzpomínat, kde že to byl před 46 lety na táboře poprvé jako vedoucí. No ti z něj museli mít radost, řekl bych.
No a pak nám tu nasněžilo, takže když jsem měl stát na molu a dělat modela k velikonočnímu přání, tak se muselo spěchat, abychom nezmrzli; my, nahatý modelky to prostě máme složitý. Ale je hotovo, davy přihlížejících nasyceny, mohu konečně odpočívat. A že mám za sebou těžké dny, je evidentní.
Psáno 3.4.2021

Tak o tom aprílu jsme měl naprostou pravdu. Střídá se to tu rychleji, než vládní covidová opatření. Páník vybíhá a zase vbíhá se zahradním náčiním, co udělá, to mu zmrzne. A pak nic neudělá (častější stav) a vykvete to.
Na cestách jsme si užili víc sněhu než bláta, i když i to bylo. Začali jsme Lužkama a obešli okolo Vraních skal, na ně samotný jsme nemohli, protože tam hnízděj sokolové. Asi jak nemohou do sokoloven, hnízděj na skalách, počítám. Jako dlouhý to nebylo, ale zdá se mi, že panička v posledních měsících vybírá co nejfunivější kopce. Mně to teda neva, ale oni oba děsně hlučej do těch kopců, plaší to zvěř, ale já už jsme dost zvyklej.
V týdnu jsme mnoho nepochodovali, rpotože prý mám mít trochu klidovej režim. Já teda úplně klidovej mít nemůžu, protože kdesi v okolí evidentně po mně touží nějaká fenka a já jsem tu zavřenej a teskním, tak rád bych se seznámil. Nemají pro mne pochopení a že prej klidovej režim. Až ve čtvrtek jsme trochu obešli, no vlastně pak už každej den. A to právě bylo zhruba od mé pilzberkové cesty pořádně nasněžíno. A to zase že já (kecy, oni!) v tom špatně chodím, budu pajdat, hnu si zády, natáhnu kolena... Oni totiž jsou tak strašidelně líní, že krok kloudně neudělají, ale hází to na mne, že jako prý záda. Kampak mi asi mohou vlézt?
Psáno 10.4.2021