Začnu smutnou zprávou - kamarád Gard z Litvínova přešel duhový most v nádhedném věku 11,5 roku. Já ho nikdy neviděl, jen pár fotek, ale byl to páníkův kámoš. A podle mne je škoda každého psíka, dogy zvláště. Věřím, že nyní má plné misky hovězího a nemusí být na tkaničce.
Jinak teda ten první týden nic moc. A přitom to nezačalo úplně špatně - objevovali jsme místa, kam panička chodila na houby co předškolačka. A nevybírali si špatně. Jen teda dlouhý to moc nebylo, protože - záda, no. A pak jsem měl klidový režim, protože - záda. Pak pršelo mocmoc a panička řekla, že bychom měli aspoň na kousek někam, třeba do Karlova. Ale páník má raději vodopády, a tak jsme šli tam a bylo to dobrodružný, protože potok si vzal cestu a nebylo snadné jej překonat, museli jsme provádět obchvat a celkově fakt dobrodružný. Jenže mi tak jako trochu přestaly chodit obě zadní, nejen levá. Tak jsme zase šli zpátky a že prý to klidový režim spraví. Nojo, ale někdo zazvonil, vypravil jsem se otevřít a nějak se mi zamotaly packy na schodech a už to bylo. Tak jsem zase pod práškama (mi to neva, balej je do másla, to je stravitelný) a mám zaracha. Místo výpravy někam ven jsme procházeli sídliště! Ale zase jsme u azylového domku potkali srnku, takže vlastně příroda trochu byla. Jen nevím, jestli šla do kostela nebo k Pirátovi. Ale každopádně mám prostě zaracha a i když se fakt snažím, abych vypadal zdravě, tak mě občas ty zadní nějak zlobí. No a teda občas i levá přední, no. Ale to jsem už překonal, vylezl jsme na kanapíško a začínám intenzivně přemýšlet. A k tomu fakt nohy nepotřebuju, i když teda občas běhám a štěkám a lidi se mi smějou. Marně jim říkám, že každej jsme nějakej.
Psáno 8.1.2022
