Tak už je třetí ročník SETKÁNÍ ZVÍŘETNÍKŮ minulostí. Takže kdo se to vlastně v rekreačním areálu Losinka potkal...
Jak ty účastníky urovnat?? Podle plemen? Podle velikosti? Podle páníků? Podle hlasitosti štěkotu? Mají psí dámy mít přednost? Ani jedna varianta mi moc nevyhovuje a tak to asi bude trošku nepřehledný guláš. Opravdu se snažím, abych na žádného chlupáče (či naháče) nezapomněla, ale pokud se mi to stane, tak se předem moc omlouvám – určitě v tom nebyl úmysl. A asi se mi to stane, protože psisek tam bylo opravdu jak psů...
Anka (skorokníračka od Vave). Nadšená závodnice, která by chtěla lovit střapec neustále. Pokud nemohla, plakala a vyla a snažila se zdrhnout těm neschopům na trati pomoct. Jinak je to zcela ovladatelná na volno chodící dáma, která konflikty nevyhledává a oči má hlavně pro paničku. Betka zkusila, co se stane, když na ni zavrčí – Anka to s nadhledem přešla a Beta dostala facku ode mne.
Shelminka, Garuška a Týnka (zkráceně čipsy od Pitrýska) jsou vzorně vychované malé kníračky pepř a sůl. Pohled na tři střapaté fousandy jak na prověšených vodítkách klušou vedle paničky, byl úchvatný. Měly s sebou protidešťový „pelíšek“, kde ležely naskládané vedle sebe a pozorovaly okolí. Zájem o spoluběžící paničku byl podstatně větší, než zájem o nějaký igelitový nesmysl...
Další malá kníračka Toya (od Ygy) je vlastně od Pitrýska „z rodiny“. Ale svoji maminku i „tetičky“ trošku přerostla. To je hlídačka Ygy – žádné velké vykecávání s cizími psíky (občas i lidmi) – jinak na ně zavrčí stylem „hele hele - to je moje panička“. Vodítko nepotřebuje, chodí za paničkou jako stín. A předvedla všem, že umí výjimečný povel – „Dej zajíčka spinkat“
Krásná střední kníračka Klér (od Alex). Úžasně klidné milé stvoření s nádherným dlouhým fousem, které sedělo na své dece na lavičce a pozorně sledovalo dění kolem sebe. Přestože se jedná o starší psí dámu, která má docela závažný zdravotní problém, zkusila si zaběhnout i jedno závodní kolečko. A běžela se zájmem a udělala páníkům radost.
Poslední kníračka – velká černá Yummi. To je pejsek paničky zabukistky a tudíž pro nás jedna velká neznámá. Krásná, kamarádská, Ešusík se do ní zaláskoval, a když byl odvolán, hned se našel náhradní nápadník – bílý Toníček (ale ten se Yummě už tak nelíbil). Předvedla chytání žlutých létajících talířů.
Boxeří parta. To je tatík Ronny, synek Charlie (od Evy P.) a jejich bílý kamarád Rocky. Od prvního setkání patří Eviny kluci k největším „dostihovým“ nadšencům. Na start odchází po zadních, oči jim můžou vypadnout z důlků jak hypnotizují střapec a vzrušením dýchají jak lokomotivy. A po doběhu předvedou speciální číslo – kdo má delší jazyk... s doplňující otázkou – A jak se do té krátké tlamy může takový blemsták vejít ?
Pudlíků se taky sešlo dost – královský, střední i trpasličí, stříbrný, aprikot, černý i bílý. Nejprve dvojice black and white – černý (a služebně starší) trpaslíček Jimík a bílý královák Toníček (od Káji Pudlíkové). Klobouk smekám před paničkou. Tak vychovaní, ovladatelní, nekonfliktní – nadšeně cvičící, předvádějící se, běhající za střapcem. Jimík měl zbrusu nový sestřih, takže už mají „sportovní“ praktickou úpravu oba.
Aprikotí střední pudlík Bertík (od tatínka Dede) je další z maximálních závisláků – bez páníka ani krok. Ale běda, když nějaký pes (tedy chlap) se chtěl zastavit blízko jeho stanoviště... to bylo hned štěkotu... Jinak Bert dokázal, že jsou pudlíci rození komedianti – tancoval na povel.
A pudlí slečna na závěr – stříbrná maličká Bonny (od ri). Důležitě na Betku shlížela z kapitánského můstku... tedy z košíku na páníkově kole. Její dalmatinní ochranka musí utíkat, Bony tomu šéfuje shora.
A když jsem u té ochranky – tak tedy dalmatinní dáma Gwendy a dalmatinní junior Rony (majitelka ri). Na fotkách z Mikulášské procházky byl Rony malinké puntíkované štěnítko. Dneska to je kus psa, který tetu Gwendy o hlavu přerostl. Dalmatin je „kočárový pes“, tito dva jsou „cyklopsíci“. A zaběhli si i coursing. A ještě jeden puntíkatec – Gina (od Emtesky). A zase musím napsat - poslušná, zvědavá, kamarádská. Nebála se ani Kosatky, neustále vrtichvostila a smála se na svět.
Borůvka (kavalír king charles španěl barvy trikolor od Matyldy) – „zvířetníkové“ štěňátko :o) Už je to docela velká slečna, která udělala díru do srdce všem přítomným psům. A řekněme si upřímně, i lidem. Nejen že si neúnavně hrála s každým psíkem i fenkou bez ohledu na velikost, že předvedla na svůj věk krásnou poslušnost, ale ještě všem vyrazila dech nadšeným tryskem za střapcem. Paničku jsme asi trochu zklamaly, když jsme ji vymluvily start v druhém kole závodu. Asi by jinak vítězství ve třídě mládežníků bylo Borůvky, ale nám připadala už hodně unavená. Ale i polospící se nechala zcela v klidu hladit třeba od mimoucha Aničky.
Druhý ze zástupců kavalírů (barva ruby) – „starý známý“ Murphy (od Lucky). Další z paniček, která svému chlupatému štěstí věnovala a věnuje spoustu času a lásky. A je to moc vidět – Márfík cvičí a tančí a agilití a běhá za střapcem a je to prostě fajnový všestranný psí kámoš. Právem byl oceněn ve všech soutěžích, kde nastoupil.
Ash (maďarský krátkosrstý ohař od Petry K). Nezklamal – panička ho učí spoustu důležitých věcí, opravdu už umí i mluvit – zatím zvládl slovo RUM. Ano, je to bublal na vybrané psy, ale panička ho má dokonale přečteného, takže má chlapec smůlu. A koneckonců hezkých psích holek tam bylo dost, takže o společenské kontakty neměl nouzi. A zkusili si spolu zaběhnout i obě kola závodu a dělají pokroky i na poli coursingu.
Druhý maďar Alí (od Ap) je taky trošku bublal obecný. Ale taky má chlapec smůlu, panička je bdělá a ostražitá. A aby chlapci zavřela tlamku, musel si cestou na terasu sám nosit svoji složenou dečku. A zkuste s tím na někoho vrčet :o) Líbí se mu psí dámy, Betka ho lákala moc a moc. Alí se předvedl v zápřahu, bylo vidět, že ho to moc baví.
Další zcela neznámé zabukistické zvířátko byla Arinka (mladičká feňule českého strakatého pes od Asteris). Veselé hravé dovádivé mládě. Krásně si hrála třeba s Pedroníkem. Střapec ji .zaujal, za rok už to bude ostřílená závodnice. Další český strakáč je Argo (od Radanové). Zkušený zvířetnický borec, kterého coursing opravdu baví. A nejen jeho – jeho parťáci ve smečce Dan (skoropinč) a Šmudla (skoroboloňáček) jsou taky nadšení „honiči“. Navíc Dan si vysloužil zvláštní cenu za povel „udělej surikatu“ . Zážitek byl i společný běh radanovic smečky – jsou vzhledově rozdílní, ale nadšení pro lov a spolupráci z nich sálalo na všechny strany. Moc hezký pohled. Teď mě napadlo,
že na I. ročníku běhal jen Argo, vloni se přidal Dan, letos Šmudla... jak to bude za rok ?
Pája byla jeden čas aktivní Zvířetník, pak se na čas uklidila za buk a tak jsme „staré známé“ Frogáška (bernský salašnický pes) a Terrýska (Uther – kerry blue terier) poznali naživo až letos. A zase případ aktivní paničky a úžasně pracovitých pejsků. Skvělá ovladatelnost, Terry se blýskl skvělou obranu včetně zadržení „lumpa“ a zkusil si i závodní běhy. Pro mě byl zážitek, podrbat si „naživo“ toho nezvykle sestříhaného velkého teriéra s dlouhým fousem (na závody měl culík, aby líp viděl).
Bára (černá labradorka od Bubu). Zatímco mladý páník zazářil v USA vítězstvím na soutěži robotů, Bára zářila na mejdanu pejsků. Veselá, usměvavá, kamarádská, věčně vrtichvostivá... prostě správná labradorka. Střapec ji tak zaujal, že zdrhla paničce ještě do dalšího cizího běhu. Ale nejlepší bylo sledovat její hru s dvojicí krysaříků – tolik opatrnosti, ale i nadšení, rychlosti, hravosti... hezky se na to koukalo.
Když už jsem je zmínila, tak tady jsou - Macínek a Rupík (otec a syn, pražští krysaříci od Sylvy). Macínek je statečný pesan, který se nebojí jít seznámit ani s Kosatkou. Rupíkovi ještě není ani rok, tudíž se ještě k tak velkým ženským neodvažuje tak blízko a raději jim trošku vynadá. Ale nejsou to žádné třesořitky, jsou to normální pořádní psi jen v trošku menším balení.
Pižďuch (basenji, majitel Vítr) byl taky nováček na našich akcích. Předvedl skvělý běh za střapcem a dokonce dokázal v pohodě běžet i společné běhy. Už to vypadalo, že ho páník dopředu pomlouval zbytečně, když si nakonec „pokazil“ reputaci útokem na Murphyho. Naštěstí to dobře dopadlo – bohaté osrstění na krku se kavalírkovi moc hodilo.
Sherry (vlčí špicka od Jiného Honzy) donutila páníka k pohybu. Ona prý bude utíkat jen s ním, a tak jsme Honzu na trati mohutně povzbuzovali. Pro druhé kolo páníka nahradila panička – a vida – Sherry ji šetřila a běžela výrazně aktivněji.
Málem bych zapomněla na Mistra Krejga (čínský chocholatý pes – naháček od Bláži). V pohybu nedostižný, mimo trať díky chladnějšímu počasí v elegantním oblečku. Protože celý Blážotým byl velmi zaměstnán, starala se o Krejga Myška a moc jim to spolu slušelo (kdyby to tak viděla Linda, ta by to asi Myšce vytmavila :o)).
Stela a Asta (mamina s dcerou, holky voříšky od MaRi). Středně velké feňule, bílý základ a tmavší fleky. Jedna dlouhosrstá, druhá má účes o trošku kratší. Jsou to „holky řvavky“ (to je náš rodinný výraz pro štěkavce). Betka se jim vůbec nelíbila a dávaly to hlasitě najevo. Jinak od paničky ani na krok, co kdyby se jim chtěla ztratit.
Hokin (skorojezevčík od Lenky S.) další žárlivec štěkavec. Svoje místečko a paničku je třeba si hlídat. A že kolemjdoucí psi jsou výraznějších rozměrů? Nevadí, seřvu je stejně :o)
Pedro (francouzký buldoček od Louk) – získal hlavní cenu sympatie. Právem. Jeho fyzický hendikep je velký – přesto má stále skvělou náladu, stále si chce hrát s psími kamarády, stále se chce dvořit psím slečnám. Bylo toho vzruchu na něho opravdu dost, přesto se smál. A svá velká kulatá očka má jen pro paničku. Je to veliký psí mazel a tulidlo.
Smečka velkých peruánských naháčů měla jednu zvláštnost – jeden z jejích členů byl osrstěný. U číňánků je to běžné, osrstěná forma (takzvaná labutěnka) se i vystavuje a používá i v chovu. U peruánců je to nepřípustná varianta (i když se pochopitelně vyskytuje). Takže pokud na fotkách uvidíte žíhaného hladkosrstého pejska vedle temných peruánských naháčů – jsou jedné krve...
Další psíci, kteří patřili ke coursingovým profíkům. Drsnosrstá foxteriérka Gata, fenka málo známého maďarského plemene pumi Colette, skupinka malých hladkosrstých pinčů, a dvanáctiletý, na svůj věk neuvěřitelně vitální, novofundlandský pes Oryn.
Ještě bych neměla zapomenout na dva pejsky, kteří neodmyslitelně patří k Psu Jírovi. Vždyť třeba různooká Vicky je neoddělitelnou součástí všech našich setkání s Coursingem. A díky jejímu páníkovi máme krásné profesionální snímky ze setkání.
No a poslední účastník. Největší mamutek – Kosatka Beta (německá doga). Uvedla se skvěle. Vystoupila po třech hodinách z auta, uviděla velkou partu lidí, kteří se chystali na exkurzi a jak se k ní začali blížit, zatáhla ocásek pod podvozek a začala vrčet... Ale postupně se uklidnila, a třeba i mezi živými granulkami si pohybovala s přehledem. Brzy zjistila, že se všichni kolem dají ukecat na hlazení a drbání a tak si toho užívala plnými doušky.
Pokud jsem na někoho zapomněla, opravdu jsem to neudělala schválně. V tom případě to ihned v komentářích napravte.
Xerxová, 17.05.2009