Že zkusíme s dětmi využít Velikonoční prázdniny na návštěvu Andalusie (Fančina touha vidět Alhambru), bylo známo od léta. Že děti přiletí a my s Yodou pojedeme, bylo jasné taky. Ale že pojedeme pomalu a s mnoha zastávkami, to jasné nebylo, to se začalo klubat až někde z podzima. Je trochu pro nás noční jezdce ostudné jezdit jen přes den a po malých dávkách, ale co dělat.
Den první - 8.4.2025
Vyjíždíme až kolem 6. ranní a nejedeme přes Prahu ale vrchem - přes Drážďany, Chemnitz, Würzburg
První zastávkou je Bamberg, město, kde Zeman získal kufřík a já před mnoha lety viděl první upravené město za železnou oponou. Ovšem zaparkovali jsme nedobře, na špatném místě daleko od katedrály, tak jsme prošli jen po nábřeží kvůli protažení nohou našich i psích, obdívnuli justiční palác a jeli jsme dál.
K přespání jsme měli zaplacený jednopokojový prostor těsně u Colmaru, dojeli jsme tam včas a řádně, přivítala nás majitelka a obdivně poplácávala Yodu, ba i vnoučata na něj poslala, ovšem ta již nesdílela její nadšení a trochu se stranila. Nutno přiznat, že pro 3 bytosti už ten jeden pokojít nebyl z největších, do sprchy se moc vejít nedalo a na záchod jedině v kozelci, ale zvládli jsme to. Samozřejmě napřed jsme ale prošli "malé Benátky" v Colmaru a katedrálu, z níž teda část byla v lešení a spousty náhradních dílů, náčiní a vůbec všeho bulo nevzorně naházeno uvnitř, to rozhodně neprospělo estetice.
Vlastní Colmar je na Velikonoce dokonale připraven - všude obrovské kraslice, zajíci ve všech možných velikostech, barvách i pozicích. Lid v předzahrádkách uvolněně hulící a popíjející, slavili Joëla, což nás trochu překvapilo. Množství snědých i poměrně hodně tmavých spoluobčanů ale s Joëlem slavili, možná by jim Ježíš dělal větší problém, těžko říct. KAždopádně všichni působili uvolněně a radostně.
Na Benátky to rozhodně nemá, navíc, protože po ránu ještě dost mrzne, chyběly klasické záplavy květin, jen ty kraslice všude... Ale půvabné to místo je, to v každém případě.
V okolí na každém kopci minimálně jeden hrad, stálo by to za delší pobyt, kopce jsou tu fakt pěkné, určitě schůdné i bez cepínů.
Pár fotek zde
Den druhý - 9.4.2025
Vyjíždíme opět brzičko, před námi cesta dlouhá a nudná, jen je třeba přiznat, že francouzské dálnice jsou sice drahé, ale perfektní a vybavené. Co chvíli odpočívadlo, záchody čisté a v ceně. Jen těch kamionů kdyby bylo méně...
První zastávka je zhruba v půli cesty - Vienne, město s antickou historií a mohutnou katedrálou. Z antiky tu mají nejprofláknutější chrám Ahgusta a Livie, moc pěkný domek, jen bohužel obestavěný vším možným. Na nově objevené římské město nám bohužel nevybyl čas.
Velmi krátce se zastavujeme v Orange, tentokrát ne kvůli aréně, ale cílem je vítězný oblouk. Pozor - není za plotem, můžete si na něj šáhnout! To tu není úplně běžné, spíš naopak. Dokonce je tu možné zdarnma zaparkovat a kochat se. Tak jsme to vyzkoušeli.
Končíme v Montpelliere, s trochou komplikací parkujeme pod kongresovým centrem (zase trochu daleko od původního cíle) a běžíme okouknout katedrálu, neb brzy zavírá. Mile překvapila, na rozdíl od vlastního starého města, které je fakt hrubě středověké, uličky uzoučké, ale místní obyvatelé nevyvolávají zrovna pocit, že bychom si s nimi chtěli pokecat, navíc spousty bezdomoveckých pajdavých psů, žebráci... no prostě moderní Evropa.
Ubytováváme se v B&B, standardní miniatura kvalitního hotelu a ještě se jedeme juknout na moře a trochu protáhnout nohy. Přístavy plné jachět a jachtiček, ale jinak všude zabedněno, všechno zavřené, sezóna asi ještě není ani na dohled... Jó, vloni v Chorvatsku aspoň natírali apartmány čerstvou bílou barvou, tady zatím nic.
Pár fotek zde
Den třetí - 10.4.2025
Před námi nejkratší úsek, tak nespěcháme ani se vstáváním. Prostě v 7 už jedeme. Původně jsme rozhodovali mezi 3 trasami, nakonec zvítězila nejméně barvitá a v podstatě nejrychlejší cesta, protože Jindra objevila zavírací hodiny katedrál a to jsme riskovat nechtěli. Dlouze jsme rokovali o zastávce cestou, nakonec zvítězila Lleida, už proto, že se vyslovuje Jejda!
Lleida je možná i krásný město, naším cílem ale je královský hrad a hlavně katedrála nad městem. Věž je dobře viditelná z velké dálky a v případě jasného počasí je z ní určitě taky do velké dálky vidět. No, to úplně nevyšlo, i když jsem vyběhl plných 238 schodů a měl jsem toho dost. A přestože jsem fakt spěchal, prolezl všechny kouty v podstatě v poklusu, tak Jindře nedovolili střídat, neb prostě v poledne zavírají na obídek a aby se jim lid neplevelil uvnitř, tak zavírají o půlhoďku dřív. A tak se pokochala zvenku a může si dlouze prohlížet velmi povedené fotky. Navíc jsem teda nafasoval i brožurku.
Do Zaragozy jsme dorazili opravdu včas, dokonce hodně včas. Napřed se v pohodě stíháme uytovat v hotelu s krásným jménem Don Fidel kousíček za městem v dost nevzhledné průmyslové zóně, ale pokoj je prostorný a před hotelem venčící park.
Předem vybrané parkoviště bylo dokonce volné, zaparkovali jsme přímo pod náměstím u Marie na sloupu. Konkatedrála sv.Marie na sloupu je parádním barokním dílem, alabastrový oltář je dechberoucí. Asi by šlo tu postávat a kochat se dlouhé hodiny, ale protože se musíme střídat, času nikdy není úplně dost.
Druhým zastavením je katedrála Spasitele hned vedle. Ta je podstatně starší, stojí na místě římského fóra a posléze mešity, ale vše bylo zbořeno a aktuální svatostánek je pozdně románský. Množství vyzdobených absid je dechberoucí stejěn jako množství zlata na výzdobu použité. Oči přecházejí, opět se ukazuje, jak málo jsme v této oblasti vzděláni, takže určitě nevychutnáme vše, co by bylo možné.
Pak už jen procházka po římském mostě, něco pohledů na věže katedrál a jedeme spát.
Pár fotek zde
Den čtvrtý - 11.4.2025
Den věnovaný v podstatě jen přesunu. Spěcháme, protože musíme stihnout převzít ubytování, aspoň trochu ho připravit a jet pro děti na letiště do Málagy. Vyjíždíme za tmy, ale to je dáno tím, že jsme na západě a tedy tma je to o hodinu déle...
Krátce se zastavujeme v poustevně v Muelu, v Ermita de la Virgen de la Fuente. Když poustevna, tak u vodopádu, to dá rozum. Bohužel kostel je zavřený, takže Goyovy fresky si můžeme prohlédnout pouze na wikipedii.
No a pak už jen jedeme, kolem Madridu se objevují i auta na dálnici, pak před sebou tlačíme vojenský konvoj, ale v dobrém čase dojíždíme do baráku, kde nás vítá stařík a plynnou španělštinou nám mocně vypráví, co vše tu je a není. Ale až na počasí a zimu vypadá vše v pořádku.
Děti jsme vyzvedli na letišti, dovezli je do baráku a nakrmili.
Dál je tento příběh dokumentován jinde. Zde budeme pokračovat až cestou zpět.
Pár fotek je zde
Další dny jsme již trávili v plném počtu (a tedy s dětmi), ten příběh se vypráví zde.
Den jedenáctý - 19.4.2025
Úplně prostá obyčejná blbuvzdorná jízda od jihu na sever - tedy od baráku do Perpignanu. Zastávky cestou, když nepočítám doplňování a vypouštění tekutin, byly sice plánovány, ale dopadla jen jedna. První nějak nebylo lze v daném místě zastavit, parkoviště pro turisty přeplněné a jiné nebylo, pak jsme zastavili u takové zdánlivě velké pumpy, kde dokonce měli i výběh pro psíky, ale i ten byl plný a Yoda pravil, že tam nejde.
Takže skutečná regulérní zastávka byl až 200 km před cílem - Ďáblův most v Tarragoně. Obešli jsme ho, prošli přes něj (vyhnulo se nám plných 11 lidí, spočetla Jindra) příkůpkem, jímž kdysi tekla voda, nebyl právě široký a využili i místní parčík, kdysi určitě pečlivě založený, ale asi není sezóna.
No a to je vlastně všechno, 1100 km za námi, krásnou Andalusii (ale i kolem Mursie jsou nádherný kopečky a vyprahlé polopouště) jsme vyměnili za tuctový středomořský terén.
Opravdu maličko fotek zde.
Den dvanáctý - 20.4.2025
Máme-li překonat 1100 km, zase si mnoho vymýšlet na cestu nemůžeme, z Perpignanu do Karlsuhe je to prostě přes celou Francii, kdyby nebyly peage, tak by jeden snad ani nezastavi. Takhle ta radost zplacení mýta probere každého.
Ráno se občerstvujeme na pláži vlastně v Perpignanu, výrazně to zlepšilo náladu. Jindra zjistila, že ve Francii neberou vážně nejen rychlosti, ale ani jednosměrky a podobné pokyny pro začátečníky, pokročilí šoféři navážející zboží na trh u pláže ignorovali spolehlivě úplně všecko.
Zastavujeme až vlastně opět kousek před cílem, ale ještě ve Francii - město Dole bylo po nějaký čas hlavním městem Burgundska, krom jezuitské koleje a obrovitého kostela si zachovalo i středověký ráz starého města, za procházku rozhodně stojí.
V Karlsruhe hotel Ibis větší jak v Perpignanu, paradoxně horší spaní, ale za to fakt hotel nemohl.
Pár fotek zde
Den třináctý - 21.4.2025
V Otročíně nakládáme babičku, předali jsme kufr Lídě a svištíme domů. Celkem jsme urazili 8.000 km při průměrné spotřebě 5,6l (jasně, že německé dálnice se podepsaly výrazně). A doma - rozkvetlá zahrada, to je radosti!